M.A.Rek

M.A.Rek: René Vulkán: To asi bylo vybílkováno.

Kdysi jsem na vodě nakupoval tři plata vajec děckám pro celý puťák. K tábořišti už to byl jen kousek, tak jsem je vezl na klíně. Ale cvakli jsme se. Zachránil jsem je dvě vejce. Ty vlastní. Ty mám ale doteď...

M.A.Rek: Maya: Milena S.: Dámy, děkuju moc.

M.A.Rek: Ringo: Nejdříve to vypadalo, že neumíš do pěti počítat, a teď najednou celá kopa. Díky, Ringo.

M.A.Rek: MLADÝ BÁSNÍK: To já děkuju. I za ten milý rozbor. Trefný...

M.A.Rek: divoženka1: Děkuju. To chce štamprdličku, ta při mrazení zahřeje.

M.A.Rek: Psavec: vavaoko: Děkuju. :o)

M.A.Rek: vavaoko: Psavec: Díky, a je mi líto, že ju taky znáte...

M.A.Rek: Ringo: No, asi ano. Asi to není blbost, že je jí i blbost.

Milena S.: Marku, ta je pro mě. Přímo do srdce... Děkuji...

ttragelaf: člověk často musí přestát příkoří
zejména ve chvíli
kdy se již stalo
a
říct si

nic si už na něm nevezmu

Tichy_vulkan: příběh v pravdě vylíčen o pravdě,
někdy počty nestačí,
a ústa něco vytlačí...
palec nahoru za povedené dílko... a za to že jsi na živu...

René Vulkán: to mi připomnělo, jak jsme jednou vezli 300 vajec ve
š 100 na té ploše za zadními sedadly po zadním oknem ... taťka dupl na brzdy ...

nejen život je křehký

Maya: Moc hezké ,i když smutné...pravidlo počítání do deseti také v běžném životě používám.

Ringo: Tak jsem po dočtení počítal do šedesáti, než jsem se uklidnil natolik, že ti mohu slíbit, že za Do deseti ti pětadvacet na holou nedám.

A teď ti ten nápad s počítáním dokonce už i pochválím.

MLADÝ BÁSNÍK: Pokud mohu být troufalý, srdce básně je pro mě právě to počítání. Strofy nad ním i pod ním jsou jeho předmluvou a doslovem. Osobně bych si vystačil se samotným počítáním, už tak je uzavřeným kruhem. Ale rozumím tvé potřebě nastínit pozadí a udělat z textu příběh (nic proti tomu). Připomněl jsi mi Nezvalův poetismus/surrealismus - můj základní stavení kámen. Bylo zvláštně příjemné se na chvíli vrátit ke kořenům. Díky moc.

Psavec: To počítání zaujalo.

divoženka1: Až mne zamrazilo

vavaoko: Já jen...

M.A.Rek: Tara: Děkuju, Taro. Především ti dva v autě nezapomenou. Ten příběh není smyšlený, odehrál se včera. Až mne zamrazilo, jak jsme i pod rouškama čitelní, jak umí oči a detaily kolem nás mluvit.

Tara: Tvé počítání do deseti dodává básničce šmrnc... a rouška zas aktuálnost, takže i po letech bude poznat, kdy se příběh odehrál...