Napsal jsem před třemi dny tuto báseň a poslal ji Jiřímu Žáčkovi. Jeho básně se mi líbí víc, než mé vlastní, ačkoliv nemám nouzi o polibky Múzy. Někdy mne oblízne i třikrát za den. Ale publikovat na libresu mohu jen jednu denně. Jiří mi poslal email s tímto zněním : "Pane. . .atd. (jméno neprozradím, jsem jinak Maren ) díky za milý email. S múzami buďte vytrvalý, jsou to ženy, nakonec dají všem ! Srdečně zdraví Jiří žáček. " Tak ! Múzy jsou děvky a dají všem. Veršotepci, neztrácejte naději ! Odepsal ještě ten den, co obdržel moji báseň. Tady je :

starší...teď už je to sedm týdnů

Hádej, hádej, hadači

...tak ještě dvacátá, ať je sbírka zaokrouhlena.

https://www.youtube.com/watch?v=n27EKRoRlxs&list=PL0nzCN1MKt L80fE2RmWl-tohHftd4pfLS&feature=mh_lolz

Jednoho rána cestou do školy ...

Pro změnu trochu romantiky...

díky za inspiraci j.m.

.... pro Krista ...

..psané v prosinci

Bez formy

Tak jsem byla přesvědčena, že by mým čtenářům přišlo líto, kdybych se odtud vytratila úplně. Nemá cenu vkládat znovu co už tu bylo a následně jsem to smazala vlivem určitých soukromých událostí. Tak snad neurazí, když začnu vkládat svou fantasy novelu s filozofickým podtextem: Prach hvězd. Rovnou říkám, že to není čtení pro každého, ale přistoupíte-li k tomu, ne jako ke standartní próze, ale jako k vyjádření nitra autorky a jejích hlubokých myšlenek, snad se vám nebude zdát až tak odpudivé, přestože, bylo napsáno jíž v roce 2006. Návrh obálky: http://jackiedecker.hys.cz/pictures/galleries/39/50a7985fefb84.j pg ; O čem to je? Kdybych měla příběh charakterizovat, řekla bych: Je to hodně velké psycho. Začíná to smrtí, končí to smrtí a je to hodně silné. Eva je dívka z našeho světa. Je jí devatenáct let, a už má manžela a malou dcerku. Je psychicky nevyrovnaná a to ještě neví, že je vyvolená v jiné, velmi vzdálené, zemi... My se tam teď spolu s ní vydáme.

smutněníkraso

Řekněte mi, proč mne přemáhá smutek při pohledu na tu smutnou taškařici kolem?

tajemné prozření...

volně