Už nikdy nikomu neříkej nikdy tě neopustím

Někdy chodíme tu se slepeckou holí,
vypouštíme z úst ty věty plané,
slibujeme pohádkové hory doly,
aniž bychom věděli co se zítra stane…

My, lidé prostí, každý z nás tak činí,
maluje na zeď stopy bílých delfínů
a druhé pak z těch prohřešků viní,
když nesplní tu odpřísáhlou dolinu…

Vždyť ze slibů většinou jen chyba vzniká,
která znovu v další sliby pokračuje,
nevěš lidem bulíky na nos, osud říká,
ale stejně každý sobě i jiným ubližuje…

Týrá sebe a vede citů vleklé války,
co chtějí zapomenout v kapkách rumu
a mysl v nás tajně uráží ty dálky
konkurenčních bojů srdce a rozumu…

Někdy chodíme tu se slepeckou holí
a ne vždycky nám sen a plán vyjde,
ač naslibováno máme hory doly…

Prosím, už nikdy nikomu neříkej nikdy,
každé nikdy totiž jednou přijde

a pěkně zabolí…