Domnívám se, že císař Karel čtvrtý byl, k stáru, velice osamělým mužem. Pokud se poohlédneme po jeho osobních přátelích, zjistíme, že jich mnoho neměl. Jeho blízkými přáteli lze snad nazvat jen Arnošta z Pardubic a Buška z Velhartic. Tedy oba Bušky z Velhartic. Otce i syna. Nikdo z nich se však nedožil císařova stáří a jeho poslední výpravy do Francie. A ti ostatní byli prostě jen poddanými. Možná proto se věc svém věku a se svými zdravotními problémy, císař vydal na dlouhou cestu. Já jsem se pokusil nahlédnout do soukromí císaře v předvečer cesty.

Trošku romance pro Adalim

klepe to, bubnuje a ošetřuje...

Jen tak si zase píši

Nic.

O tom, jak je svět malej a je to pohoda.

..proč by měly za své milé plakat něčí oči..

Český král Václav první, ( 1205 – 1253) byl, zdá se mi, tak trochu „pod pantoflem.“ Tedy pod ženským vlivem. V jeho případě tou ženou nebyla jen jeho manželka. Nejsilnější osobností v jeho okolí byla jeho matka. Konstancie Uherská (1180 – 1240). Také Václavova sestra Anežka (1205? – 1282) později zvána Anežkou Českou. Ta byla posléze i svatořečena. Václavova manželka Kunhuta Štaufská, či Švábská (1200? – 1248) nebyla veřejně příliš známa. Její vliv na krále je však zřejmý. Královský dvůr přijal mnoho zvyků, která s sebou přinesla mladá královna a její němečtí přátelé. Král se přizpůsobil. Byl zvyklý poslouchat matku a sestru, jež byly velice silnými osobnostmi. Navenek ovšem působil velice mužně a měl oprávněný respekt. Já si pohrávám s myšlenkou, že ve skutečnosti nebyl hlavou rodiny. To však králi Václavovi neubírá na cti a je jisté, že jeho místo v našich dějinách je dáno.

V roce 1189 byl v Sadské u Nymburka vydán „Status Konráda Oty“ (1136? - 9. 9. 1191), jenž byl českým knížetem. Status, o němž mluvím, byl zákonem, nebo spíše jakousi kodifikací „zvykového práva“. Mimo jiné obsahoval i ustanovení o ordálu. To je vlastně Boží soud. Pokud nikdo nebyl schopen na základě důkazu určit vinu, či nevinu, nastoupil Boží soud. Souboj, zkouška ohněm, vodou atd. Konrád Ota toužil po vládě na celé Moravě. Když se toho dočkal, vzdal se titulu markraběte a odešel do Prahy. A byl to právě on, kdo spojil Čechy s Moravou. Ambiciózní, vzdělaný, bojovný a velice tvrdý diplomat Konrád Ota zemřel ve vojenském táboře ve chvíli, kdy se spolu s početným císařským a českým vojskem pokoušel dobýt Milán. Zemřel na mor.

její skutečné bohatství

klínové písmo Tvé...

temný osud "Trnového prince"

kronika pana Pikta

archivní pyrotechnická... (b.)

za Rio Grande kojot štěk... johohó...

Nějak se to neustále opakuje..