Pohoda

Ony
Sešly se spolu v lázních, seděly u kávy.
Nikdy se nepotkaly. A tak si vypráví.

„Já bydlím na vesnici, v domku jenž stavěl děd.
Muj chlap tam kdysi vojákoval. Jednou mne v lese sved.“
Byl to moc pěknej voják, už je to třicet let.
Teď už je z něho děda. Není co závidět.“

„Já zase, milá paní, dlím v městě okresním.
Však po chalupě na vsi, tam každé noci sním.
Můj manžel je furt v práci, doma se nezdrží.
Po práci vždycky zkejsne, v hospodě Na strži.

Říkám vám, milá paní, kdybych to věděla.
Tak jsem si toho lumpa, držela od těla.
Máme spolu dvě holky. Ty jsou již z domova.
Jsou obě spokojeny. No, moje výchova.“

„My máme čtyry kluky. Dva jsou furt svobodní.
Že prý se ženit nechtěj. Jinak však jsou hodní.
Dva se již oženili. Nejstarší rozvedl.
Že prej tu svoji mladou, s nějakou podvedl.

Můj starej také chlastá. Jak každej chlap ze vsi.
Máme slepice, prase, pět koček a dva psy.“
U nás je hezky. Pole, lesy. A rybník u nosu.
Všechno je pěkně urovnáno, jako na podnosu.“

„Já mám fenečku pudla, dávám jí granule.
Sedím s ní pořád doma a zobu bobule.
Jsem pořád samé léky. Zlobí mě migréna.
Také kyčelní klouby, záda a kolena.

Ten mladej doktor řekl, že jsem moc při těle.
Že budou muset pro mne, srazit dvě postele.
Já jsem jen plnoštíhlá, vždyť ani nesnídám.
To jenom když mám nervy, potom se přejídám.“

„To znám, mě také říkal, prej shoďte dvacet kil.
Jenže to by si člověk, života neužil.“
Co zbývá staré ženské, když vše je hotovo.
Už nesou další porci. Dejme se do toho!“

„To máte svatou pravdu, to je řeč rozumná.
Jsme v lázních, tak si žijme, dokud nám zdraví dá.
Vždyť to, co jednou sníme, žádný nám nevezme.
Dejme si ještě čajík a dortík pojezme.“

Sedí a povídají v cukrárně noblesní.
Ještě si čajík dají a dortík k němu sní.


Oni

Tam v hospodě Na strži, sedí dva u piva
Náhodou potkali se, jak už to chodívá.

„Ty chlape, co jsi dělal, třicet let od vojny?
Trochu jme povyrostli. Však stále jsme to my!“

„Víš, jak jsem tenkrát sbalil tu holku blonďatou?
Tak tu jsem si vzít musel. Tak už ty věci jsou.

Bydlíme na vesnici. Tady jsem náhodou.
Lezl jsem po doktorech. Vodu mám v kolenou.“

„Já si ji pamatuji. Tu jsem ti záviděl.
Byla moc pěkně rostlá. Každý z roty ji chtěl.“

„Tak s tou mám čtyři syny. A barák a dva psy.
A také spoustu práce. Starostou jsem ve vsi.“

„Já jsem po vojně makal v šroubárně u stroje.
A teď tam dělám mistra. Má žena doma je.

Ona jen studovala. Je z dobré rodiny.
A nikdy nemakala. Ty máš čtyři syny?

Já mám jenom dvě holky. Ty už z baráku jsou.
A už jsem po infarktu. Přišlo to najednou.“

„Moje žena je v lázních že moc přes váhu má.
Tak to jsem strašně zvědav, zda bude hubená.“

„Ta moje jela také, léčí si kolena.
Taky kyčle a záda. Pro mne..Dovolená!“

„Tak ať se jim tam daří! Ať jim to pomůže!
A my si dáme pivko. V hospodě u strže!“