Tancovala s horou Cul Mor / Zvedání sukní kamenům

Byla jsi země rozervaná
pokrytá medovými strupy
Vzdorovitý ráz melancholie,
posvěcený hopsáním druidů

Cit. Přimalovali mu křídlo
zapěl a obletěl s jednou perutí
Země dostala návrh na erb:
potěšilo by nás, drahý historiku

kdyby v něm byla bezinka

Mozaika smíšených lesů,
fauna rozličných obyvatel
Skotská půlnoc o dvanácti mozolech
zvedá sukni kamenům:

pane Pikt,
z minuty na minutu
se může změnit horský počasí.
Je vůbec možné,
aby byla stejně nevyzpytatená
i bosoplachá dívčí nátura?

Místo odpovědi
připojil bláznivý tanec
uprostřed kamenů nasvícených
přípitkem odkopaných hvězd,
jež nevydržely pod peřinou noci.

Vybrala si divoký a odlehlý kout,
kde se pojem čas
ztrácí stejně lehce,
jako ona tančí.

Ústa pustin křísila
dávno mrtvou řeč mytologií.
S horou Cul Mor místo jazyka;
hvízdáním větru mezi zuby,
štípající jako jezerní Kelpie,
chycená do síťovin měsíce.

A ona objímala vřesoviště.
Nyní se promlouvalo
už jenom tichem.

Ve dvou.