~Bloudí~

..ten jeden z lásky propuštěný..

~~~~~~~~~
Ten jeden z lásky propuštěný
teď bloudí světem opuštěný
třeba mě ještě trochu miluje
že od ní odešel,toho už lituje.
Dlouhý čas chodí sám a sám
týden je tady a týden zas tam
přes hory,doly a dvě vesnice
u jedné chalupy zahání slepice.

Dostal krejcar a pecen chleba
víc prý mu k žití není třeba
smutný pak u cesty sedí
a nad ním květy šeříku voní.
On zase pomyslí na svoji milou
najednou ví že nechce žít s jinou
a je mu smutno a je mu bolavě
větře ty nehuč,třeba volá mě.

Ví,to ale nebyl ten její hlas
to jenom z pole zazpíval konipas
na cestě do písku kreslil tu tvář
slunce mu půjčilo na vlasy zář.
Ona má oči jako modré z nebe
a pocit prázdna mu v dlaních zebe
myslel že slzy z těch očí padají
to kapky deště ty slzy malují.

Dívá se nahoru,na oblohu
tam po té duze k ní dojít mohu
až za tím kopcem,tam začíná
ta cesta do barev nazdobená.
Copak mě můj milý tady necháš
na cestě v písku,to uděláš?
Honem se otočí vidí svou milou
tu lásku,krásku,tu jedinou….

V písku malovanou nenajdeš
jak pršelo tak smyl ji prudký déšť
a ta živá,ta pravá,ta jediná
ta se bez přestání s tebou objímá.
A voda z deště ta se v zemi ztratí
a slunce svítí, duha ta se krátí
a ti dva tu svoji lásku našli
a on má z duhy kravatu a ona mašli

„svatební zvony bim,bam bijí“
a oni spolu šťastně žijí

♥ ~~~~~~ ♥
a kvete nad cestou