Dota Slunská

První polovina je daleko silnější než druhá, která je na můj vkus trochu přesycená přívlastky. Ve tvé básni se neztrácím, ale v tom pocitu, o kterém píšeš, ano. :)

Jsou půvabné, bílé i černé.

Tuhle mám moc ráda!

a tak i ze svých

Knihu! Knihu!

Jako celek to kolem mě krouží a ne a ne to sednout. Ale ty problesky, který jsem zachytila se mě drží. Třeba řvavý déšť hrudi...známý pocit, který by mě nikdy nenapadl takhle pojmenovat. :) A lůno ultramarínu mi připadá jako krásná metafora rozednívání... No, nejsem tu naposledy, to je jisté. :)

Je suis aussi en train de me mettre en route vers les petites places d´enfance. Mille mercis!

i uvnitř svých vlastních schizofrenií je nám někdy až podivně dobře...

Skvělé závěrečné dvojverší!

Líbí se mi to až k na pláni. Asi víš, proč to končí tam, kde to končí a správně zní moc lákavě. Za strhnu běh dávám dvojitej. :)

Přilákal mě hned název (tedy až po tvým nicku:)). Zajímavé cruinnean otvíráš. Tenhle pohled si mě podmanil.

Cela m'a beaucoup plu!

Nádech...výdech...

Svítí, letí! Díky temnu za přijetí.

Krásně napsaný, Mirko. Tonyho šála a vůbec...

Milane, napsal jsi to moc hezky. Přidávám se s lampiónem. (Jsem v Počátkách a vidím jeho úsměv.)

Krásně to píšeš a myslíš.
Ať je ti hezky (nejen) ve třináctce.

Milá skácelovská asociace na úvod. Píšeš se zřetelným básnickým citem.

Uvědomění si vnitřního bohatství (a taky kousek kouzelnýho materialismu v podobě krásně se krčícího nosu) a umění ho docenit. Napsala jsi to moc hezky.

Otevřít sám sobě oči je někdy pořádná fuška. Někdy je zapotřebí minimálně další pár očí.