blues hřejivých podvečerů...
...
» autor: enigman |
kdo nezažil to truchlivé kouzlo
dlouhých západů
kdy světlo pohasíná
vrány odlétají na skaliska do lesů
kdy svět patří té s hlubokýma očima...
tam v zemi soumraku
u šedých bran zámku
potkávám tu
která nemá ráda denní jas
bere mne za ruku
a vede tajemnou zemí
přesto že je nevidomá...
tam kde se stromy rýsují
jako temné skvrny
na pozadí noci
ve tváři cítím závan netopýřího dechu
a nad polem se nese sklíčený křik chřástala...
tam kde se srdci dostává
zajetí hlubšího kouzla
stojím u neviditelného lože
a v šumění jilmů slyším vzdechy
umírajícího dne...
v tu chvíli mne lítost doprovází jako přítel
slzy pozbývají hořkosti
a tvář bolesti nezraňuje polibkem
když se má ústa odváží dotknout jejích
starosti se stávají malichernými
myšlenky nemusím vyslovovat
jen vnímám jak do mne vstupují
tiše stojím pod ztemnělou klenbou oblohy
a připadám si větší než se jevím
ve svém drobném životě...
dlouhých západů
kdy světlo pohasíná
vrány odlétají na skaliska do lesů
kdy svět patří té s hlubokýma očima...
tam v zemi soumraku
u šedých bran zámku
potkávám tu
která nemá ráda denní jas
bere mne za ruku
a vede tajemnou zemí
přesto že je nevidomá...
tam kde se stromy rýsují
jako temné skvrny
na pozadí noci
ve tváři cítím závan netopýřího dechu
a nad polem se nese sklíčený křik chřástala...
tam kde se srdci dostává
zajetí hlubšího kouzla
stojím u neviditelného lože
a v šumění jilmů slyším vzdechy
umírajícího dne...
v tu chvíli mne lítost doprovází jako přítel
slzy pozbývají hořkosti
a tvář bolesti nezraňuje polibkem
když se má ústa odváží dotknout jejích
starosti se stávají malichernými
myšlenky nemusím vyslovovat
jen vnímám jak do mne vstupují
tiše stojím pod ztemnělou klenbou oblohy
a připadám si větší než se jevím
ve svém drobném životě...
Tipů: 35
» 24.01.13
» komentářů: 17
» čteno: 743(24)
» posláno: 0
» nahlásit
» 24.01.2013 - 08:57
EEvellina
kouzelná ST
» 28.01.2013 - 10:01
..a tvář bolesti nezraňuje polibkem
když se má ústa odváží dotknout jejích
starosti ... STéčkově vyjádřeno **
když se má ústa odváží dotknout jejích
starosti ... STéčkově vyjádřeno **
» 28.01.2013 - 23:53
už ten název je úžasnej... nemůže bolet to, co hřeje...a v určitých chvílích je člověk "velký" jen kvůli tomu, že podlehl pocitům...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: hernis... | Následující: compelle intrare...