Dota Slunská

Báseň napěchovaná životem.

Je parádní. Krásně napsaná.

I po konci léta se dobře vzlétá ;-)
(šak ono ani uprostřed líta to dycky nelitá)

...jo a může se z toho jít oběsit s puškou do rybníka.
ST!

Ta je! Tu si musím s dovolením uchovat v záložkách.

Slzy samy jsou kapesníky v samočistícím procesu prožívání.
(jako všechno ostatní, ve správném dávkování)

Vždycky mě na haiku bavilo, jak se vzpírá uhnanýmu tempu. Donutilo pozastavit, oddat se rozmanitým krátkometrážním filmům v hlavě.

Mně se líbí, jaký „nápisy" máš v hlavě vyrytý ty. :)

Ano, smích a radost a slova a šála a smích a rozhovory a kamínky a porozumění a kytara a smích a povídání a příběhy a zamyšlení a smích a ... Moc hezky jsi to napsal, Milane.

Zde bych zdvojila již dvojitý tip.

Hmmmm...moje gusto! VT

Aneb „Jak zašít sobě patu, když díra leze ven." :)

Krásné!

Malý most a velký smutek...
Smutné básně jsou vzkazy jim i nám samotným. Vlastně jako kterákoli jiná slova.

My a naše kříže. Jednomu jako kámen, jinému malicherné. Kdo si všímá? ...

Dýchá!

Jako každoročně si vychutnám tvou poéz a jako každoročně mi přijde líto, že se tu jen mihneš.

Velmi trefné jméno!

Zdá se mi povědomá. Ráda tě zas čtu.

Silná jako...uvědomění. VT