Tři groše

O plavcích na Vltavě bylo napsáno mnoho. Jak vypadá vor, ví i malé děti. Mne zaujala jiná věc. Když jsem pozoroval řeku pod přehradou, bylo mi jasné, že tudy prostě vory plout nemohly. Po cestě od Horní Vltavice, či Frymburka a někdy i až od Chlumu, prostě museli zastavit. Prameny dlouhých klád neměli šanci překonat několik kilometrů balvanitého řečiště až do Vyššího Brodu. Tenkrát to bylo jasné i plavcům a proto přistávali kousek nad dnešní hrází u vorařské louky. Zde vory rozebrali a pomocí volských potahů, převáželi kmeny do Vyššího Brodu. Klášter za to povozníčkům vyplácel 3 groše za fůru. Cesta tam a zpět trvala celý den. Ale byla to placená práce a té tenkrát nebylo mnoho. Majitelé spřežení na tom byli finančně velice dobře. A to i přes to, že osm dní v roce museli pracovat zdarma. Byla ti daň klášteru. Nezdá se to být mnoho. Za groš tehdy byla třeba slepice. Ale byly to peníze za práci. Většina pracovala zdarma