Na tři dědky

Dvůr se změnil. Zmenšil se a plot má jinou barvu. Už si pamatuji hnědou a zelenou. Teď je modrý a vypadá dobře. Nahoře na tarasu ještě kvete pár flox. Fialové kvetou vždycky naposled a voní. Zvláštní jak vůně pracuje s pamětí. Jako bych v té vůní zaslechl smích babičky. A pak už to nejde zastavit. Zase jsem v zahradě a je mi asi pět let. Okolo mě se batolí husy tou svojí kolébavou chůzí a z nich jedna odvážnější zaútočí na moji tkaničku u boty a cloumá s ní jako by ji chtěla utrhnout. Sotva držím rovnováhu, bojím se udělat krok, abych nespadl a aby se na mě nevrhly další husy. Babička stojí opodál a směje se až ani dech nemůže popadnout. Bojuji o život a babička v slzách lapá po dechu. Pořád se směje.

"Koupil jsem ledvinky. Měli pěkný a ty je máš rád, myslím, že jsi to říkal. Uvařím je."
"To víš, od tý doby, co tu není babička si vařím, co umím. Polívku zvládnu, ale není to jak od babičky. Guláš umím dobrej a dršťkovou."
"Ledvinky vyřežeš, nakrájíš a dáš do studený vody. Pak, než to začne šednout, tak tu vodu vyleješ a dáš znova studenou. Dědo, ty jsi levák? To jsem si nevšiml."
"Ne, jen krájím levou. Nevím, tak jsem se to naučil."
"Pak to na potřetí necháš zavařit, sleješ a ty scezený ledvinky dáš na takhle pěkně udělanou cibulku. Přidáš česnek. Máš moc pěknej česnek, fialovej paličák má sílu. No a dáš tam kmín, sůl a pepř, majoránku a dusíš je doměkka. Tak hodinku.
No a pak tam dáš trochu klechty. Hlídáš si asi cholesterol, že jo..."
"Jo a tlak a cukr. Večer si zajdeme nahoru pivo."

Svatební fotka, fotka z vojny, nábojnice na svém místě. Intrazie Krivoklátu na skříni a za ní prostírání na stůl z barevné bužírky. Vždycky se mi líbila ta okna s hlubokou špaletou. Tam měla babička muškáty a na podzim tam dozrávala zelená rajčata. Všude naklizeno.
"Naučil jsem se i s pračkou. Koupil jsem novou, to víš, babička novou nechtěla. Tenkrát když jsem se nastěhoval, tak jsem koupil lednici. Všichni se divili na co a pak byla pořád plná." Směje se.

První pivo
Občas se tady motají nějaký divný lidi. Zrovna nedávno tady obcházel nějakej chlap v šusťákovce s kšiltovkou a pořád koukal, co by kde ukradl. Šel od silnice ke studánce pak k zahradě a pod terasou zase dokola. Tak jsem si vzal motyčku, takovou tu s tou dlouhou násadou a šel se ho zeptat, koho hledá. On to asi ani nebyl Čech, ale pochopil to. Sbalil se a vypadl. Oni tam na zahradě měli nářadí tesaři. No ale to ti budu povídat. Oni byli od někud od Varnsdorfu, ale to jsem neviděl. Ten se tam trápil s tou pilou, že mu to nejde. Tak mu říkám, že to má tupý. Řemeslníka poznáš podle nástrojů. Tady dřív brousil starej Derner. To víš, to byl němec jako poleno. On se ti snad ani česky nenaučil, mluvil tak málo, že by mu to bylo k ničemu, ale brousit uměl a naklepat kosu. To nikdo jinej tak neuměl. Tak ten v šusťákách měl asi zálusk na to nářadí. To by si pomohl. Člověk musí být pořád ve střehu. Nedávno mi tady nabízel nějakej prodejce nože. Prej za super cenu, tak jsem ho hned vyhodil. To víš, on ti asi tak někdo dá něco zadarmo. Na staří je blbý to, že vidíš, jak mizí ty lidi, co jsi znal. Člověk nesmí zůstat doma. Chodím plavat a na kolo. Po tom co mi vyměnili kyčel jsem jak novej. Měl jsem jít dřív. Ti řeknu doktoři jsou borci, co je dnes vůbec možný. Odstranili mi zákal. Babička k doktorům nešla, jen když potřebovala prášky.

Druhý pivo
To víš, nikdy jsem sebou nenechal orat. Nenechávej sebou orat. A taky jsem nesnášel uniformy a to víš, že jich tenkrát bylo. Jenže my jsme v tom byli až po uši. Jeden strejda měl pekárnu, druhej řeznictví, tam jsem se učil. To byla paráda. Ti povím, když se dělali debrecínský párky, to bylo něco úplně jinýho než dneska ty z obchodu. Všechno jim to pak vzali komunisti. To víš, máma měla vyznamenání z rajchu za vzornou matku. Jsem z pěti dětí. Jenže jednou na mě německy řvala učitelka, tak jsem ji chytil pod krkem a už to bylo. Šel jsem na převýchovu. Jako vychovatel tam byl veterán z války. Takovej bezrukej hrdlořez. A nás nesnášel a furt nás řezal. Jednou jsme ho s klukama strčili do nádrže, kam jsme chodili plavat a mysleli jsme, že se utopí. Omyl. Úplně v klidu si to s tou jednou rukou doplaval k okraji... no a pak začalo peklo. Kdepak uniforma pro mě nikdy nebyla.

Třetí pivo
Jo Anežka, to víš chybí mi. Teď v létě to ještě šlo. Člověk je celej den venku. Na zahradě a okolo baráku a spát se jde dlouho. Večer si dám třeba ještě nějaký zprávy, ale koukat se na to nedá... No ale v zimě je brzy tma a člověk je doma a je to dlouhý. Tak na ní mluvím. Normálně jako kdyby tam byla a ona tam pak vlastně je. Ale stejně je to dlouhý. To víš, ten zespoda se nestaví, aby řekl, dej si dědku ďědka. To teď pijeme místo Zlatopramenu. Jo Březňák jak je tam ten dědek s pivem. Taky je zalezlej, nevím, co tam furt dělá, asi strká ty lodě do flašek modelář. Jo Anežka, ona vás tenkrát ještě chtěla vidět. Určitě věděla, jak na tom je a že nepřijedeš, že máte malýho. Ona nikdy nikam nechtěla jet, ale posledně to byl její nápad. To já byl rád. Jezdil jsem celej život. Porichtoval jsem auto a jeli jsme. No a za pár týdnů byl konec. Když přijela sanita bylo pozdě. Teď zas bude zima. Třetí. Zítra si uděláme guláš.