Dota Slunská

A pak prachy...vzorně...přitečou až k Dorně

Nádherný…

Zakončit báseň anakolutem ještě zesílilo onu emoci.

Jsou okamžiky, jež potvrzují relativitu času.

Zamilovanost do světa, člověka, poezie.

Poetický poryv vzduchu v běžném dni....v běžném životě.
Hezky ti to píše.

Slova tvé básně jdou hlouběji, než se zdá. Mluví jazykem moudrých a čtenáři se nad tím vším tají dech. Nejkrásnější na tom je ta síla z absence strachu.

Jsou místa, kde se dějí neuvěřitelné věci. (Ale není to místy.)

Tolik rozumím.

Zdánlivé zklidnění…pak vzruch…poezie je čarokrásná

Místy mrazí, místy taje.

Ó! :-)

Tahle báseň skutečně mluví. Vešlo se do ní i to nepopsatelné.

Nebo odvážného.

Děkuji, že jste se tu zastavili.

Má to živoucí atmosféru.

On je to dobré v nás...jen s tím neumíme správně pracovat...za ty roky už bychom mohli být šikovnější.

Tahle je mnohem optimističtější...:)

Moc hezký první verš...i celá je pěkná.

Studí.