Dota Slunská

První strofa je tak pravdivá...

Štěstí sedá na vola...(prý často)

Někdy jsou jak lidské oči a lidská srdce příliš slepí pro poklady...a tak...je nenajdou.

Ta je dobrá! Ten nápad!

Souhlas s Reném. Příliš často se tu nevyskytnou. Tohle mě bavilo.

Souznění...splněný sen.
Moc hezká, moc.

Při dešti a po něm bývají kameny do modra...připomněls mi poeticky.

Úplně to vidím a cítím.

Múza je hrozně náladová, proto má asi ženský rod. :)

valerie: radek oslov: neonancesion: j.m.:
Děkuji za komentáře, přátelé veršíků.

Navzdory patosu...

A pak prachy...vzorně...přitečou až k Dorně

Nádherný…

Zakončit báseň anakolutem ještě zesílilo onu emoci.

Jsou okamžiky, jež potvrzují relativitu času.

Zamilovanost do světa, člověka, poezie.

Poetický poryv vzduchu v běžném dni....v běžném životě.
Hezky ti to píše.

Slova tvé básně jdou hlouběji, než se zdá. Mluví jazykem moudrých a čtenáři se nad tím vším tají dech. Nejkrásnější na tom je ta síla z absence strachu.

Jsou místa, kde se dějí neuvěřitelné věci. (Ale není to místy.)

Tolik rozumím.