Levandule

G.P.:
... děkuji ...
Prostředí bylo romantické, jak se pro naše duše hodí. Atmosféra a zdobení stolu bylo jakoby malounko svatební, což se k našemu výročí hodí. Večeře bříškům chutnala, stejně jako jazýčkům víno. A bylo to neskutečné... další propovídaný večer, plný nápadů, myšlenek a smíchu... jakoby vůbec za námi nebylo těch 14 propovídaných, a někdy těžce prožitých let. A jen tak mimochodem - ty růže krásně ladily k mému Merlotu a brýlím, aranžmá stolu k mému nicku... a k mému srdci ladily Tvé spokojené oči. Snad se Ti můj dárek pro Tebe taky trochu líbil :-)

Neděle v receptech je dobrá volba :-)

zenge:
K alkoholu mám taky kladný vztah, když já jsem ten "vedoucí". Pokud to má někdo obráceně, tak prohrává... v životě, v lásce, v práci...

Všechno platí přece stát!
Proč však každá složenka
je Čechů velký kat?
Vězeň je tajná milenka

našich účtů a dřiny...
Hoď kamenem
kdos bez viny...

Sakra, čím jsme se provinili,
že platíme politická gesta?
Oni svůj jazýček slov jen naslinili,
nám však ničí svobodu a města...

Oči se rozbrečí...
a politik zbaběle
vezme do zaječích.... :-(

Na stromě paruka
z třešní
zvolává na kluka
běž s ní,

protože, kdo nemiluje

jen pije a sní,

bez kapsy skutků
žalem běsní

Toť alkoholikův svět,
který prázdno rozdává,
na poslední lásky květ
neprávem nadává

a sebelítost kvasí
v těsto sebeklamu
do zbroje tasí
nenávist v mámu

ve svou ženu
ve své děti

pak pivní pěnu
jak čas letí
setře do prázdné dlaně..

Na pochopení
čeká sám a marně...

Gramofonu jehla drží ty tóny
v nás
dnes... stejně jako včera, vloni...

Jako vždy... excelentní poezie! :-)

Maruško, dlouhý čas jsem u Tebe nebyla. Ke sté básničce Ti přeji pohodové modré chvíle zde i v životě. Vzpomínám... ;-)

Nádherná! Moc mi ladí k současným dnům :-)

Chceš po mně zázraky?
... sám věčně pod stolem,
nebo vznášíš se nad mraky...
Když vážím kol kolem
už nesčítám soumraky,
proč trpět dál s volem...? :-DDD

G.P.:
Rozpitá naše podlaha,
a všechno vnitřní vnímání,
Tvoje opora selhává,
lež je do srdce vloupání

Pomohla jsem Ti k bezpečí,
před lží a přetvářkami,
má bolest už ani nebrečí,
Ty stále skládáš origami

svých vlastních omluv k dceři,
svých vlastních výmluv ke mně
čechráš své pravdě peří,
lež stále bydlí v domě

Nechápeš ty souvislosti,
vidíš jedno jediné,
uzavřenost a Tvé zlosti,
čekám, kdy to pomine

Necítím nenávist žádnou,
však hranice mám jasné,
dlouho dlaň mám prázdnou,
tolerovat zlo je pracné

Bereš mi čas na zhojení,
příliš na mě pospícháš,
ve slovech, jen v těch to není,
jádro věci nevnímáš

Šla jsem za láskou a jistotou,
opustila domov svůj,
Pravda je mou nahotou,
však pro Tebe je jen hnůj

Základy jsi podpálil
jen pro tu vizi jedinou,
smíření jsi oddálil,
lež nemůže být hrdinou

Já nepropadám lítosti,
na to Tě příliš miluji,
však daleko mám k radosti,
čekám, kdy vším propluji

na správný vítr čekám,
který pročistí vztah a duši,
z chyb se dlouho svlékám,
Tvá absence mé zhojení ruší

Asi potřebujeme dvě mýdla,
to moje samo nestačí,
aby naše láska nevystydla,
a byla zase v bezpečí…

Pěkná! Zaujalo mě hlavně:
louka v louku dvakrát léto vpletla :-)

Netušíš... jak do hloubky se mě dotkla Tvá báseň... a závěr, který je vrcholem pravdivosti o životě. Zrovna dočítám knihu Musela jsem zemřít... A o tom to je.

Krásná a moudrá báseň s originálními obraty :-)

Rýmy strohé
o indickém světě,
napoví mnohé,
v Tvé barevné větě :-)

Právě dočítám knihu Musela jsem zemřít. Vynikající, doporučuji.

Nebála bych se slovu zlaté dát M, i tak se to bude dál rýmovat a bude to správně česky.
Ano, vnímám podzim také jako příjemný... :-)

Pěkná forma básně, navíc z nadvědomí! :-)

Ano, naděje umírá poslední. Anebo je věčná?