Levandule

... tohle teď prožívám na vlastní kůži ...

Drsňáku! ;-)

Vejce máme od sousedky
lepší než ty z Globusu,
dáme si je k véče všecky,
polibek pak na pusu :-)

Můj je docela velkej, můžete si sáhnout a přesvědčit se, zda je skutečnej :-)

Nádherná báseň! Šťastná to žena ;-)

Někdo půjde v džínách... někdo nahý,
neboť nemá na pohřební oděv drahý...
:-(

Tohle by měl číst Gabkin :-)

Vtipná a něžná... teď můžu jít spát... :-)

Čtyřka je pevná židle,
nula dokonalost,
ve které teď budeš bydlet :-)

To je smutná noc... Přeji Ti hodně hvězd!

Věnečkem z levandule,
oblékám...
to nejdůležitější, co máš,
hloubku básně, čistotu,
a svatozář...

To stačí...
Nahota někdy svědčí... :-)

Petra Šrytrová:
Petro, pro mě je báseň má nejvnitřnější pravdivost, můj život, moje duše, moje psyché, moje zkušenosti... Nejsem herec, a nepoužívám slova pro ztvárnění nějaké role. Nestydím se za svá slova, leč jsou z ryzího soukromí... Nepotřebuji básně zveřejňovat, abych je pak pro něčí názor mazala, a zase zde dala jiné básně, aby o mě vyjádřily jiný dojem, než ty předchozí. Za svými básněmi a názory a láskou si stojím, stejně jako před léty, tak i nyní. Nepotřebuji svůj život neutralizovat do "nějakých básniček". Mé básně jsou můj život, můj život jsou často mé básně. Ale nejen ony. Mám ráda svůj obyčejný život, své obyčejné starosti a radosti, a chtěla bych se dočkat svých vnoučat bez války a násilí. Snad nechci moc... A to, že se u mé básně zastavili další modráskové, kteří mají různorodé názory, není hřích, není válka... ale možná jen ochrana před ní. Diskuse lidstvo obohacuje a vzdělává. Hry na sluníčku a stavění pískových báboviček prodlouží dětství, nikoliv dospělost.

Kecy v salónech,
herci na trůnech,
v modelkách mír,
v podhradí vír..

V divadlech rozpaky,
ve státu opaky
názorů, víry a lží,
a v srdcích už silně mží...

Zavanuly ke mně vzpomínky na moji rodnou řeč, na mé dětství... i dospělost - v práci SPS ÚV KSČ... A pak ten rok 1989... A ten dnešek... Jojo, kdo má tyhle zkušenosti a vnímal... nemůže být dnes slepý. Leč máš velké zrakové potíže, tak věř, že Ty nejsi vůbec slepý! Doufám, že se Tě mé pojetí nedotýká...

Přečetla jsem si vaše komentáře, včetně odkazu Romany, za které vám všem velmi děkuji! Nicméně, stojím si za svým.

Ten, kdo mě zná, ví, že srdce mám na pravém místě a láska je pro mě životní poslání. Ale láska není jen naivita, podaná ruka a střecha nad hlavou... Nejsem ten, kdo lidem nepomáhá, naopak. Ale ruku v ruce s láskou musí jít i moudrost. Člověk musí rozlišovat a velmi vážit, jakým názorem, chováním, hmotným příspěvkem... někomu pomůže, nebo ublíží. I láskou můžeme ublížit. Naivní láska a pomoc druhého nemusí posunout správnou cestou, a může nám velmi uškodit. I milované dítě někdy potřebuje od své milované matky pevné hranice výchovy, pohlavek, zákaz atd. Na této úrovni to považujeme za normální.

Jenže dospělý člověk potřebuje být také vychováván. A totéž někdy potřebuje i skupina lidí, národnost atd. Přede mnou někteří libresáci napsali mnoho moudrého... Je dobré přečíst si víc názorů a na decimálkách své duše zvážit, kde je asi pravda. Když si člověk nedokáže utvořit názor, je dobré, dle jedné psychologické pomůcky - postavit se na stůl, a kouknout se na problém z jiného úhlu.

Není ve mně strach a tma, Romano.
Je ve mně hodně lásky, a ta přirozeně přináší obavy o mé děti, o náš stát, o životní cestu přistěhovalců, kteří tímto způsobem získají často negativní vklady do svého rozumu, protože jsou privilegovaní nad naše možnosti a práva, a to nemůže přinést lidstvu nic dobrého. Dej lidem nekontrolovanou svobodu bez zkušeností, a oni se odmění povýšeností, agresivitou a porušováním všech morálních hranic, které známe. Člověk se vyvíjí životními zkušenostmi, duševní bolestí, poučením ve vztazích... Málokdo zvládne dary hmotné či duchovní, bez vývoje. Většinou dary pokřiví charakter člověka, lidstva.

Pokud lidstvo potřebuje tuto zkoušku, aby se jeho technická vyspělost sjednotila s tou duchovní, tak je mi to nesmírně líto. A nesouhlasím s tím. Nesouhlasím se zkouškami v podobě válek, náboženské nesnášenlivosti, uměle vyvolaných epidemií nemocí. Nesouhlasím s tím, aby si nadnárodní společnosti takhle s námi hrály, aby měly v trezoru 20 let lék na rakovinu aj. Nesouhlasím s tím, abych byla figurka na něčí šachovnici, aby mi byl vymýván mozek tou či onou politickou stranou, či vírou.

Jsem věřící člověk, ale nepatřím do žádné náboženské společnosti, mám to prostě v sobě... Jsem svobodný člověk. A proto si rozumím s ateistou G.P., a proto mám kamarádky křesťanky, nevěřící, bohaté a chudé, ženy a muže a mladé lidi. Nepotřebuji být okleštěna světonázory, ať jsou za nimi davy lidí, nebo jen jediný člověk. A někdy... má pravdu jeden člověk, nebo prostě menšina, proti všem.

Mám v sobě lásku agapé. Miluji lidi, ráda jim pomáhám, ale díky zkušenostem dnes již vím, že láska bez moudrosti dokáže ničit a bořit vše dobré... Nechci slepě milovat, nechci slepě pomáhat. Podílela bych se tak na ničení lidstva a světa.

Nejsem bez chyb. I já se jen prostě vyvíjím. Nikdo nejsme dokonalí... A přece si nemůžeme dovolit tragické a historické chyby... Nemůžeme řešit věci ode zdi ke zdi. Empatie bez rozumu, inteligence bez lásky... to vše vede k chybám lidstva jako takového...

Váš nečekaný zájem mě přivedl na tato má další slova... Děkuji znovu všem a omlouvám se, že se takto před vámi "svlíkám" ve svých názorech...

Je jasné... že cesta je cíl... a naše sny jsou cíl... a chceme žít podle svých nejlepších úmyslů... I tak je cílová stanice pomyslný konec té cesty, kdy nastává rekapitulace, kdy jsme leckdy smutní, že jsme nedosáhli všeho, co jsme si předsevzali, přehráváme si život tam a zpátky v bodech, která paměť zaregistrovala jaksi silněji... Konec nikdo neřeší, a často si ani nepřipouští... ale on přichází... A ta darovaná propiska, a Tvoje báseň, která je vlastně tou cestou... mi to nějak vzájemně propojila :-)

Tento týden jsem dostala propisku, na které je napsáno:
Pohřební služba - cílová stanice
Je v tom řečeno vše... a Tvá báseň mi ji připomněla...

Do omelety dám Ti olivy a sýr...
a z pocitů odeberu všudechtivý pýr... ;-)

Tyhle prstýnky umí i víno, plevel... a taky mořský koník. Ať je Tvá svatba s přírodou věčná! :-)

Mraky plují sem a tam,
city pod nimi jak na houpačce,
někdy dva, jindy sám,
hledáš rub a líc ve své kačce
(tj. minci :-D )