Podzimní čas

Rozsvěcí se lampy v ulicích,
pomalu se k zemi snáší první sníh.
V lesích skučí vítr, mocný dunivý má hlas,
tichounce se stmívá, ponurý je ten čas.
Na okna domů kreslí květy zla mráz-
-to Paní Zima-nastává její čas.
Z komínů stoupá k nebi hustý dým,
je slyšet sova z blízkých rozvalin.
V kamnech praská oheň, voní tu šípkový čaj,
na stole svíčka blikavá, tma zahalila tento kraj.
Gramofon deskou líně otáčí,
jehla z ní tahá teskné tóny, vzlykací.
Skořice s hřebíčkem voní ze svařeného vína,
kotě se protáhlo na gauči a líně zívá.
Kolem je přitmí a teplo příjemné,
a v něm v objetí dvě duše spřízněné.
Hodiny tikají, vyměřený máme čas,
někdo ho promarní, jiný užívá života krás.