o slzách...

možná jsem si to vymyslel
možná ne
nějak se v poslední době zapomíná
že se ledacos stává

to jsem se jednou probudil
a to se neprobouzím ráno
ale různě
a když jsem přišel do koupelny
podíval se do zrcadla
spatřil jsem jen kachličky za sebou
a věšák s ručníky

svůj obličej jsem prostě neviděl
ani ramena
ani krk
ani nic

to mě trochu překvapilo
jsem snad najednou neviditelný?
nebo nejsem?
a jenom se mi zdá že jsem
nebo je to chyba zrcadla
odvrátil jsem se
chvilku počkal a
nic!
jen ručník s kačenkami
na bleděmodré obloze

co si v takové situaci počít
dá se vůbec něco dělat?
nedá
když se nevidím
tak se nedivím

přejel jsem dlaní po bradě
strniště ještě ujde
česat se nemusím

vyšel jsem z chalupy
přešel můstek
a na mojí lavičce
seděla dívka

připadala mi povědomá
snad podle tmavých vlasů
se zapleteným jehličím
a liščího obličeje
s blízko posazenýma očima

zamyšleně si podpírala dlaní čelo
jako by seděla v kupé
nepřítomně zahleděná
buď do uličky
nebo ubíhající krajiny

jen jsem si přisedl a mlčel

najednou se rozmluvila
pořád mě někdo přesvědčuje
že mě má rád
což by se dalo snést
kdybych tomu věřila
přitom sami neví co chtějí

vy ale víte co chcete

až teď
jak jste to poznal

s úsměvem jsem jí otřel palcem slzu zpod oka
zřejmě si ani neuvědomila že pláče

kdysi jsem přečetl jednu knížku
jmenovala se Úpění holubice
čili o užitečnosti slz

vypadáte že jste už leccos zažil

víte milá Columbe
než se člověk dozví
k čemu na světě je
a než si uvědomí
kolik práce má před sebou
tak to chvíli trvá
a radši si vymýšlí
spoustu povinností
aby se vyhnul té jediné

která to je?

být sám sebou