G.P.

René Vulkán: Hmmm, díky, Ryvolové by se asi divili :-), ale pravda je, že Wabi mi kdysi na Portě říkal, ať kašlu na country a bluegrass a dám se na trampskou písničku. Tak jsem třeba trochu splácel dluh...

A pod nánosem dalších dnů,
který na nás teď ulpívá
a probouzí nás z krásných snů,
těch vrásek valem přibývá.

Snad jarní slunce ti pomůže,
snad podaří se to mým rtům,
snad rozvoní se brzy růže
a dáme znovu ožít snům...

Děkuji všem, vážím si toho

Špáďa: Máš pravdu, je to starý fór, ovšem vznikla jako komentář k Lišce, resp. k jejímu dílku o zajíčkovi a lišce...

Oni začnou hledat,
vždyť víš, že nejsou zlí,
jen chvíli počkejme,
než budou dospělí...

To k nám ráno husičky nelétají
a nevidím v potoce pstruha,
však přesto vstávám a dívám se potají
-
v ložnici září nám duha... :-)

Až naprší a uschne,
jednoho krásného dne
to prostě jenom žuchne
...
a všechno to z nás spadne...

Bajka

Běží liška hustým lesem,
zajíc na ni z díry volá,
pojď, pojď prosím hned rychle sem
a pomoz mi zdola.

Liška k jámě přitočí se,
spustí dolů dlouhý chvost,
zajíček jen nakloní se
a je venku, šťastný dost.

***

Běží zajíc hustým lesem,
liška na něj z díry volá,
pojď, pojď prosím hned rychle sem
a pomoz mi zdola.

Zajíček se natahuje,
podává jí přední tlapku,
liška zdola vykřikuje:
„Je to krátký, kapku“

Zajda tedy zadní zkouší
a patičku svou propíná,
liška marně se pokouší,
svojí smůlu proklíná.

Nakonec to zkouší tedy.
natahuje svůj ocásek
liška bude mít snad vředy,
co je tohle za klásek?

Zajíček však ví si rady,
už mobil tahá z kožíšku,
rychle volá medvědovi,
ať vytáhne tu lišku.

Pro medvěda žádný problém,
lišku z díry snadno tahá.
Co tím chtěl říci váš poem?
Že je každá pomoc drahá?

Poučení z toho plyne,
mysli na to každý den
kdo krátkým ocáskem slyne,
nahradí to mobilem…

Míti takt i taktiku,
nemám teďka na triku
toliko otazníků...
...
pěkný koment, Čubíku... ;-)

Levandule:
Kdepak, třeba naše Lucinka.
Smíchem zvonky rozcinká,
rozsvítí Ti celý den.
Ovšem potom najednou
její oči vyblednou
je to jak zlý sen!
Z očí těch hned metá blesky,
krásné rtíky - třesky plesky,
vzteku na týden
A pak znovu humoresky,
jé, podívej, jak je hezky,
jsem jak postřelen...
Jako lítá kohorta
rube nás ta puberta!

Rozlil jsem tu kyselinu
na cestičku před latrinu.
Lásku už mi rozpustila,
teď po sobě uklidila...

Láska je bolest i krása,
ať srdce pláče, či jásá,
vždycky je cítit ta síla,
kterou láska do žil vlila...

Básnička trochu je pro pamětníky,
kdo dneska zkoušel by své cukrbliky
za zvuků kazety, a toho strojku?
Dnes každý trsá na empétrojku!

Naše Lucka by souhlasila,
že vražedná ruka jej zabila,
to srdce bojovné už dnes nebije,
však legenda vítězství, ta STále žije.

To jarní tání
usnout mi brání.
Dám na pokání,
hlásím klid zbraní
a se svítáním
v čase ranním
hlavu skláním
nad veršohraním...

To jsi pěkná popleta
když to hlásáš do světa...

Siorak: Ne, to není infarkt, ani žádná další fyzická újma, je to záležitost obrazná, leč neméně bolestivá...

Stopnout si jednou Velkej vůz,
jako sám Pegas křídla mít,
stopnout si jednou Velkej vůz,
co kdysi sám ke hvězdám vzlít'.

Dívat se dolů na náš svět
a ze snů lidí přání číst,
stopnout si štěstí pro svůj let,
z klubíček snů závoje plíst.

Mléčnou dráhou za svým štěstím letět dál,
mléčnou dráhou, hvězdným prachem jako král...

Stopnout si jednou Velůkej vůz,
to se mi nikdy nesplní,
souhvězdí plný krásnejch můz,
je to jen hvězdný mámení...

Doufám,
že jak Bady
nemáš spády,
holky by nebyli rády,
protože bys taky moh'
očurávat každý roh...

Jémine,
Gabkine
a znělo to tak
nevinně... :-)