G.P.

Pevně se drž, to bude jízda,
v uších mi tvůj dech a vítr hvízdá,
na každém hrbolu vypustíš duši,
ale i přesto ti - věř mi - to sluší...

Popel, prach a dým

Černá zem,
žárem ohně spálená,
černá zem,
bezbranná a bezcenná.

Tak to jsem já,
ta mrtvá černá zem,
já dávno vyměnil jsem
za temnou noc den.
Tak to jsem já,
když opustil mne sen
a v srdci po něm zbyla,
zůstala tam jen
spálená zem…

Černá zem,
jen pahýly vzpíná k nebesům.
Zraněná zem,
spáleniště kde stál kdysi dům.

Tak to jsem já
tam vprostřed rozvalin
i v pravé poledne
mi leží v srdci stín,
tak to jsem já
v místnosti bez oken
a všude kolem,
kam se dívám leží jen
spálená zem…

Černá zem,
popel vítr rozfoukal.
Mrtvá zem,
uhel doutná tam, kde já jsem stál

Tak to jsem já,
jen popel prach a dým,
já dávno zapomněl jsem
vůni kopretin.
Tak to jsem já,
jsem stejný každý den
a všude ve mně,
kam se dívám leží jen
černá zem
žárem ohně spálená…

Může bít i smutnobílo,
když se nebe sněhem zlilo,
v zem zamrzlou též se slilo,
smutno je, však krásnobílo

Hvězdy se odráží v zrcadlech čerstvých kaluží,
tiché kroky tu zní, noc zve tě dál a nic, nic nedluží...

Naše vůně se tiše proplétají,
jaro ti usadí růžovou na líčku,
jazyky drze spolu si hrají...
Jé - myslím, že máš
děravou stoličku... :-)

Zpívám ti blues našich hloupých snů,
blues nočních výletů, tóny prosněných dnů,
to blues psích pohledů a tlapek kočičích,
blues, které odjíždí do noci na saních.

Zpívám ti blues bohatých chudáků,
blues cesty do dálek, výletů do mraků,
šeptám ti blues doteků pod dekou,
blues, ketrý odjíždí na cestu dalekou.

Žijem to blues a kolem pádí čas,
zpíváme blues a mládí skryté v nás
řídí ten vůz na cestě "Ty a Já".
My jednou odejdem, však blues tu zůstává...

strawberry: Díky moc. Tenkrát jsme měli ambice hrát právě takovou muziku jako Marsyas, nebo Tichá dohoda, ovšem čas všechno pomíchal :-)

Ve jménu duchovna
(tomu bych nevěřil)
šlápl jsem do h...a
a ducha vypustil...

Ne tohle nic nebylo,
hrál jsem prostě C dur, A moll
a vína v lahvi ubylo,
a najednou jsi byla na mol.

Po tváři Ti stekly slzy
a tóny písně, kterou jsem hrál.
Bylo snad pozdě, nebo brzy?
Tys byla královna a já?
Možná král...

Jo, jedno písničku znám:
"Sova hučí v klínu rozervaných skal..."
:-D

Ležím na bitevním poli,
kterým se stal celý můj svět
a přemýšlím, co tak víc bolí,
nášlapná mina, nebo kulomet?

Strach drtí moje neurony,
že prý mám vstát a - zač se vlastně - bít?
Ležím tu v blátě a neslyším znít zvony,
slyším jak řvu a děsem bych chtěl blít...

Jak proroctví přes věky
pro Tebe poslané,
možná se vyplní,
jen doufám, že kosti - ne...

Koťátko

Potichu, poslouchej, slyšíš to mňoukání ?
zní trošku jakoby tichounké pípání.
Odkud se ozývá ? Z vysoké trávy ?
Nebo snad ze chléva od naší krávy?

Kdepak to mňoukání slyšíme z pelíšku,
kočka tam schovává koťátko v kožíšku.
Malinké, péřové, očkama mžourá
a možná že má hlad, když takhle kňourá.

Máma ho olízne a k bříšku stulí
a už je potichu, teď už nebulí.
U mámy v teplíčku tichounce spinká
o čempak asi sní kočka malinká ?

Možná že o myškách v kočičím ráji
Třeba o mašličkách holčičky Káji,
možná že o louce, včelkách a motýlech
nebo o pelíšku měkoučkém jako dech.

Tak hezky spinkej, malinké koťátko,
ať z tebe vyroste kočička zakrátko,
nech si zdát o mlíčku a plném břiše,
my už jdem taky spát, dobrou noc- psst -
tiše ...

Zasr. romantik:
A takového Tě znám,
jak řekl Bíša,
jak bych to napsal sám...
:-)

Jak pravdivá jsou slova klasika,
kdo nečet' je, teď tiše naříká
a lásku marně vábí do sítí,
slunce na cestu mu nesvítí.
Už král JÁ první kdysi přece děl,
že JÁ je poslední a on to zapomněl...

Nepitvám na slova,
čtu vcelku...a znova...
a potom hodnotím.
Byť krátká, hraje prim!

Myšlenky zralé ženy,
do veršů přetaveny...

Vkrádá se mi úděsná myšlenka,
(vlastně si troufám říct, že je to poznání):

Bez jizev by nebylo lidství...

Nevzdávej nic, to se nemá,
a nehledej, jsi přece žena,
nejsi hloupá, nejsi němá,
počkej - budeš nalezena!

Věci své, co zapomněl,
asi s sebou vzít nechtěl,
klidně je mohl i ztratit,
už se zkrátka nechce vrátit...

Tak osuš slzy, nevzpomínej,
dopředu se teď podívej,
někde možná ještě v dáli,
potkáš cit, co staré spálí.

Potkáš tam to své princátko,
možná brzičko, zakrátko,
třeba na Tebe už zvoní
jen Tvůj princ na bílém koni...

Pak Ti bude hej,
tak to NEVZDÁVEJ!