G.P.

Dny něžně ponurý
a na mě jsou chmury...

Myšlenky potichu vystupují ze tmy
a lehce se snášejí na moje ramena.
Nepostřehnutelně se usazují a vrství,
až pojednou cítím jejich tíhu.
Tlačí mne do polštáře a mně těžkne dech.
Na čele vyrazil pot a ruce se zatínají do prostěradla.
Budím se.
Fajn, byl to jen sen,
žádný myšlenky nemám.

Začíná můj normální obyčejný všední den...

I když jsou dospělí,
když se večer setmí,
v nás budou stále dětmi...

V létě,
po prudké bouřce,
když tekly proudy kalné vody
po stráni před naším domem,
jsme stavěli přehrady
a budovali umělé louže a hrady.
A bosí jsem pak brouzdali
tou teplou, bahnitou vodou...

Dnes je tam betonová zeď
a někde pod ní,
hluboko,
je moje dětství...

Prsty na klávesách
zahrály durový roll
a pak dech se ztišil.
Teď šeptá už v moll...

Můj milý Rabbi,
líbej mě!
...
Než ze mne bude babi...
;-)

Cejtím se jako odpadkovej koš
u lavičky v parku,
taky mám pocit, že jsem patník
všech psů v okolí,
jindy si myslím, že jsem papír
umaštěnej od párků,
vyhaslá lucerna i špatná kniha,
zkrátka cokoli.

Mám vodřenej lak,
jako to auto, který vezou do šrotu,
flákám se jen tak,
už ani nenadávám na svou samotu,
mám vodřenej lak
a už mi ujel vlak...

Není v mé moci Ti odporovat,
všechna Tvá slova
čtu zas a znova.
Není v mé moci Tě nemilovat...

Láska je přece jen jedna,
čti zpředu i pozpátku,
jen je "trošku" ... ehmmm ... nepřehledná,
pokaždé v jiném kabátku...

Stříbrnými nitkami
oblékne Tě, omámí
a pak v proudu teplé vody,
odplaví Tě z nepohody...

Tyhlety vzpomínky!
Nikdy nic nedluží
a jako kamínky
zadřou se pod kůži.

Kdo chtěl moc, tak končí s málem,
vždyť i Honza byl králem - málem...

Bastet: To dá přece rozum a pravda prastará,
žena si ty trny sama obstará... ;-)

Vzpomínat na "kdysi"
a myslet na "tenkrát"...
Jak dlužní úpisy
vzpomínky nemám rád.

Sám uprostřed hlučícího davu
napsal klasik a dopil hořkou kávu,
někdy je ovšem taková samota
jak balzám na duši, vybraná dobrota.
To záleží jen na mé duši
kde se toulá, kdo to tuší...?

Tak to já v neděli
tuze rád lenoším,
pospím si trochu déle
a nic moc neřeším...

Tak tohle znám
a je to vážně vzpruha,
když večer zvlhne
a vložnici je duha...

Bývalo čtyřočí
a bývalo to milé,
jenže teď vadí nám
v tom souznění brýle...

Mám myšlenky černější,
než bývá zdrávo...
Pohledám ideály včerejší.
(a smíchám s nimi SAVO)

Tobě, hochu není rovno,
brzy zveršuješ i H...o!