G.P.

Věci své, co zapomněl,
asi s sebou vzít nechtěl,
klidně je mohl i ztratit,
už se zkrátka nechce vrátit...

Tak osuš slzy, nevzpomínej,
dopředu se teď podívej,
někde možná ještě v dáli,
potkáš cit, co staré spálí.

Potkáš tam to své princátko,
možná brzičko, zakrátko,
třeba na Tebe už zvoní
jen Tvůj princ na bílém koni...

Pak Ti bude hej,
tak to NEVZDÁVEJ!

Láska...
Někdy prudce třaská
a z mozku dělá kašičku.
Vypustí dušičku
a po rozumu se neptá.
Jen brebtá a brebtá...

Koukejte na tu potvoru:
Sedí si u protinožců
zadkem nahoru...

To sluníčko neposedné,
za mrakem se schová jedné,
druhou zahřeje svým svitem,
třetí hladí aksamitem,
čtvtou, rozpustilou holku,
zlehtá lehce bez okolků...

Ve hvězdách je psáno,
milá dámo,
co nám bude dáno,
ubráno i přáno.
Nevídáno!!!
Přečetli jsem
ANO!

Tak se mi zdá,
že tu bude brzy nová,
živočichy nacpaná,
Archa Gabkinova...

Jelikož Liška ryšavá,
k průšvihům má vlohy,
prošla se tím syrečkem,
teď jí smrdí nohy... ;-)

Chtěl bych v tom příštím životě
až ponořím své lidství do stínů,
zůstat na téhle planetě
a být molem u Gabkinů...
;-)

Bohužel tu platí více než je zdrávo:
Spravedlnost vážně není to samé co právo...

Tomu se říká krize STŘEDNÍHO věku,
sám jsem to zažil, je to v člověku,
ale když někdy se dokola podívám
a vidím "mladé", klidně si povídám:
Je mi tu dobře, ve věku středním,
už nic nehledám, falešně nezním,
má duše poznala, co poznat měla,
maminka by se za mě nestyděla.
A pohladit - vím to - umím tu svojí
a taky vím, že za to (i o to) stojí.
Dál jsem i sluncem i nebem i zemí.
Jsem tady rád a dobře je mi...

Tik - tak, Tik - tak,
slýchávám to také tak...

Mršina času jen tak se směje,
jak s námi ten čas ke smrti spěje.
Ač je víc možností, tak prosím vás,
stejně nás semele mrcha jménem čas...

Jo, vy tady všichni jásáte, ale dokážete pochopit, jak těžké je ve dvaapadesáti žít se sedmnáctiletou puberťačkou?!?!?!
:-D

Ať tam je anebo není,
je to téma k zamyšlení,
chtěla by s tebou umírat,
nebo sama se usmívat...?

Je smutná kalná voda,
když vzpomínkám se oddá...

Optimistické to dílko,
až se mi zrazilo tílko.

Koníček Hrbáček,
když kolem proletěl,
velikou smůlu měl.
Chytil se na háček.
(Tuhle pohádku fakt neznám :-) )

Psavec:
Já prozradím tenhle svůj hřích
já smělý, myslím, bývám dost,
to jenom někdy v básních svých
trochu předstírám nesmělost...

Levandule: Vím...!

druza:
Díky moc,
i kdybys byl jediný,
tak jsem ji nepsal zbytečně :-)
a Tvůj koment je odměnou!
No tak to přijmi statečně :-D