zelená víla

já jsem se klaunů dřív bála, ale od určité doby, jsem tedy na některé změnila svůj pocit a jsem v jejich společnosti ráda...

krásnej odvaz... není nad to probláznit se dnem nebo spíš životem... :-)

připomněl jsi mi první doteky, první pusu, první objetí... ty zářivé okamžiky, kdy jsem létala metr nad zemí a nevěděla co s tím :-) krásný vzpomínky, děkuju...

krásně rovná poezie :-)

Jíťa: tak to ano, k tomu to slouží, užívat si ty chvíle spolu a těšit se na další :-) a plánovat... a jinak si psát krásné vzkazy, to těšení má taky krásnou atmosféru... :-)

i tak to někdy bývá...

mám ráda něhu... nechává tak zvláštní otisky...

prý vše co se v našem životě děje, má svůj význam... věřím tomu a myslím, že dle svých zkušeností je to pravda a že to někdy tak nevypadalo :-))

mně taky před očima kvete obrázek... krása pro děti, Honzík musí být nadšený :-)

krásná... krásně se čte, má zvláštní kouzlo... jsi kouzelná :-)

láska má vždy cenu...a když se vytratí přijde jiná, tak to je... zůstávají ti, co zůstat mají... nic se neděje náhodou... myslím :-)
krásně napsáno s neuvěřitelnou jemností...

krásně se četla... rozmanitá, půvabná... zraješ :-)

heřmánek mám ráda... a tohle je krásně voňavé a jemné jako on sám...

život nás učí....

já jsem o tom přemýšlela nedávno u bouračky nebo spíš až potom.. ale upřimně nevím, je to delší dobu, kdy jsem pacientku držela za ruku a ona odešla tam někam, byla to zvláštní chvíle, byla klidná, věděla že je čas odejít a pro mě to byl zážitek na celý život, zvláštní, klidný a definitivní... vím, že jedno odejdu a přála bych si, aby vzpomínky na mě byly příjemné a myslím, že budu zase já tím andělem a budu chránit ty svoje lidi tady... tak jako nyní chrání mě ten můj anděl...táta...

krásná vzpomínka na dětství, ráda vzpomínám, ale raději žiju nyní... :-) ale svého medvěda Mazana, tak toho já mám pořád... dnes s ním spí moje dcerka...ale vzpomínky s ním mám krásný a vždy když ho vidím tak ho pohladím... :.)

internet dobrý, ale život se nežije za klávesnicí :-) život je venku... seznámit se třeba za klávesnicí, ale pak šupky dupky za ručičku na procházku či zmrzku... :-)))alespoň takhle bych si to jednou velmi přála u své dcery, nechci aby žila ve virtuálním světe :-))

:-))

připomněla jsi mi náš loňský prodloužený houbařský týden s přáteli... houby prý nerostli, my bydleli v krásný roubence s našimi úžasnými kamarády, tekli nám slzy smíchu a vydali se do lesa... já ten den měla den slepoty, takže kdyby přede mnou stál dvoumetrovej hřib, tak já ho neuvidím :-)))ale pak najednou se slyším říkat, no ty jo, pojďte sem, no to není možný... a taková lesní louka plná hřibů, schovaný pod listem, tři u sebe, jeden ohromnej, pak u pařezu... to bylo jako v pohádce, my už je neměli kam dávat...přišli jsme do vesnice a vesničtí vybíhali z domů, když nás viděli tolik toho nést :-)))

jak se říká, krása je v očích dívajícího se...