zelená víla

to chci zalézt do sudu, hučet do osudu, že si nezasloužíš ostudu :-)))

hmmm... jemné přesto silné napětí :-)

silné... k zamyšlení..

jooo to bych patrně potřebovala, abych vyhnala chorobu :-))

souznění je krásný... víš, cítíš, netřeba ničeho pro vysvětlování... ne každý tohle umí... :-)

někdy mi bývá smutno, to když zjišťuji čeho jsou někteří lidé pro peníze schopni, lžou, okrádají třeba i nemocné... nemohu s tím nic dělat... snažím se žít tak, abych se mohla na sebe dívat rovně do zrcadla a mít kolem sebe lidi, kteří to nedělají... kteří jsou moudří ve všech směrech... ona totiž mnohdy inteligence s moudrostí nesouvisí... :( snad dřív bylo v lidech více pokory, ale to já neposoudím... krásně napsáno, k zamyšlení...

tak to je štěstí... krásný, taky tyhle chvíle miluju, kdy pozoruju spící dcerku, jak se ze spaní usmívá, jak se dívám na svého muže, co mi něco vypráví a září mu u toho oči...když mi naše psí dámy přesvědčují, že je čas drbání a her... :-) s pokorou přijímám každej takovej den ...

voní láskou...

to byla atmosféra a ona pořád je , oheň, kytara, objetí... mám to ráda, ještě dnes s partnerem vyrazíme, i když já jsem spíše člověk pokojový :-) ale když se chce, tak je vlastně fuk kde člověk potom spí, ale ta atmosféra, ta je úžasná :-)

krásná... vyvolala jsi ve mně krásný vzpomínky na procházky s mými blízkými... někdo už se na nás dívá shora, ale tyhle procházky po starých cestách jsme milovali... a milujeme pořád... díky za připomenutí...

.. ta je krásná... něžná, hladivá, svádivá... :-) prostě ženská :-)

sladké noci letní... ve dvou... souhlasně mručím :-)

krásně bylinková...

jsou smutné okamžiky tak jako jsou ty radostné...

to chce život naplnit...

hmm, krásné zastavení... tohle nejsou jen slova na papíře...

mám ráda slunečnice, na zahradě mi za chvilku jedna pokvete, těším se, je to takové malé slunce... kdysi jsem od partnera dostala strašně moc sazeniček, já raději květiny živé než ty uřezané, zasadila jsem si je podél plotu a bylo to úžasný, ráda jsem se na ně dívala, na podzim pozorovala ptáky, jak si chodí zobat... a díky za recepty, až se můj milý vrátí z Polska osmažím mu slunce :-)))

ano to je posvátné...

to jsou ty otisky v duši... krásné... heřmánková naděje...

připomněl jsi mi běhání v té teplé červené hlíně, jak jsme byli špinavý, zablácený, já vždy spadla, ale šťastný... hlína mezi prsty protíká, miluju to pozorovat, zůstávají otisky a já otisky ráda, všední, nevšední i ty v bahně... když jsem na kruhu udělala svůj první hrnek měla jsem slzy v očích a dívala se na své ruce... :-)