zelená víla

básněnka: no to určitě... :-) mluví slova...

básněnka: určitě originální Radim :-)

básněnka: no musím si to dílo přečíst... já tedy černobílo nevnímám jako černobílo vůbec, jen ho na fotkách a obrazech fakt mám ráda,ono totiž zrcadlí spousty barev... a detailů pro mě...

někdy nám něco protíká mezi prsty... někdy máme něco u sebe napořád... někdy jsme se spletly... někdy trefily... no jsme ženský vnímavý... :-)) dnes jsme s přáteli seděli na hřišti , který vybudoval můj táta, deset let je na té druhé straně a tam má fotku a poděkování.. strašně dlouho jsem se tomu místu vyhýbala, něco v sobě mi bránilo tam chodit, dnes jsem se na tátu dívala tak nějak pyšně a celou tu dobu ještě silněji cítila, že tu je se mnou, bláznivě v duchu jsem s ním promlouvala a vlastně mi to nakonec bylo milý... a ta fotka je krásná, mám ráda černobílo a kapky... jestli fakt existuje dokonalost , tak v tomhle jsem ji našla... děkuju :-)

mám ráda tvou jemnost... i to co protéká mezi prsty a v mysli člověka, když to čtu... děkuju za to...

líbí se mi ten optimismus i to, že každý si ten svůj batoh neseme sám a na nás je jak ho poneseme , shrbeni nebo s rovnými zády... je to velká pravda...

třeba by to chtělo přemýšlet o příští vteřině...

ten obraz mám ráda... a i to co ty píšeš mě oslovilo...

ten konec je krásnej...

jsme lidé, děláme chyby, chybujeme... některé z nás naše chyby bolí, ale spousta z nich lze napravit... některé nejdou, posunou nás dál... nikdy jsem svoje chyby nevážila, jsou životní cestou, děkuju za ně... není dokonalých lidí, je jen těch, co si to o sobě myslí...

:-) milá... a taky zlatá...

jsi ještě mladý... najdeš sám sebe a pochopíš ... no usmívám se jak divně to zní :-)

před dvěma dny mi znenadání moje dcerka musela na sál, to dopoledne bylo dlouhý a tohle setkání s realitou bylo pro ní i pro mě velmi náročné... nerada snídám tyhle okamžiky... a přesto nás všechny naučily tomu něčemu...

neustále tiká...

váženost si člověk nekoupí ani neukřičí... krásně napsáno...

mám ráda letní deštíky... a houby po nich, hmmm :-))) připomněla jsi mi krásný zážitky s blízkými lidmi a tolik legračních okamžiků.... píšeš krásně...

víš, mám pocit, že po přáních si někdy šlapeme sami... a tak si přeji a plním to, co mi nikdo další nemůže pokazit... :-)) ale určitě mi někdo někdy vzal vítr z plachet, ale tím mi i ukázal jiný větry a jiné plachty ... :-)

k zamyšlení... nevnímám, že by mě někdo sledoval a kdyby to byla pravda nějak si to nechci brát do hlavy... nedělám nic, co by mě mělo udat třeba sobě samé... :-) zajímavé, jímavé....

vrcholná...

přemýšlím o dokonalosti... já jsem ji vlastně nikdy neměla ráda, evokovala ve mně cosi ukončeného... enigman mi ji naučil vnímat jinak, ukázal mi jiný pohled na ni a od té doby ji vnímám jinak, neutíkám před ní či spíš nezavírám oči... ale stejně mám raději nedokonalost... krásná báseň i fotky... díky za zážitek...