Beznadějná láska

Kradu se při plotech
při zdech se plížím
v milostné temnotě
postávám na refýži
a maskován jak nebehled
opouštím stíny
když stoupáš po schodech
a horce zulíbám tě
a pak zase zase zmizím

a jindy v cukrárně
jen tak přisednu si
a když po líci překrásné
budou slzy téci
chvatně setřu je
a s trnem v srdci
v srdci vyprahlém
na stolek hodím minci
a s tváří proklatce
hledati spásu budu v hanobinci

roztřesou se nám kolena
na hřbetě zebry
když rozsvítí se zelená
a zase bude to stejný
- pohladím tvé boky
a ty pohladíš mé
letmý hled očí
v prchavé vteřině

opilý smolit budu rýmy
a do sadů
běhati pro květiny
a po tajmu
- jak blázen pošetilý
- za večerního soumraku
ku dveřím tvým se přikradu
s růží a slokami šeptanými

a možná snad
když sama doma budeš
sejdem se jednou v peřinách
však krutější to bude nežli kruté
čas poplašen bude utíkat
a v tvé hrudi vzduté
jen krátká utkví vzpomínka

jako dva štvaní
ženem se za nadějí
však prázdno prázdno v dlaních
oči v slzách se utápějí
hořkosti pln je kalich
vše tone v beznaději...