Zrádný internet

Další smutný večer,
kdy nemůžem si psáti,
další podraz osudu,
jenž lásku nám chce bráti.

Ptám se však proč,
když srdce mé tak plane,
proč ty krutý osude,
řídíš, co se stane.

Proč ty krutý osude,
zrádný internete,
házíš klacky pod nohy,
"jen si upadněte".

Kdo ti co provedl,
za co ty schválnosti,
nechci přec mnoho,
jen trochu vlídnosti.

Nechci se přít,
plakat či žalovat,
mé srdce touží
prostě jen milovat.

Jak však lze milovat,
beze slov,
s tím neporadí si
ani sto moudrých sov.

Bezduché verše,
prázdná slova,
můžu psát nové,
znova a znova.

Ptám se však,
co s tím,
kam to jen vede?
přítomnost šedá,
vyhlídky bledé.

Kdybych tak mohla
dotknout se tebe,
je to jak sáhnout si
na okraj nebe.

Rajský to pocit,
nával horkosti,
nechci se postit,
citů oprostit.

Chci vnímat tvé polibky,
cítit tvé vzrušení,
v zajetí citů,
nevnímat zatčení.

Nevnímat samotu,
žít svůj krásný klam,
navzdory komplotu,
věřit myšlenkám.

Myšlenkám o nás,
o nás dvou,
o tom, žes můj
a já jsem tvou.

Na to jsi krátký,
milý osude,
i když nám nepřeješ,
my tě přec dobudem.

Až zas vytáhneš proti nám zbraň,
my budem silnější,
zaplatíš daň!