zelená víla

hmmm, žasnu, a víš, že žasnu ráda :-)) připomněl jsi mi tolik vůni lesa, tolik trav co jsem měla v puse, tolik psst, když mi táta říkal v lese se nemluví, v lese se naslouchá... to jak vždy se dívám do korun stromů, jak se moudře kývají a já z nic cítím klid, vidím v nich tátův úsměv a jeho objetí... hmm, žasnu, a víš že žasnu ráda :-))

dneska jsem měla strašnou chuť na sprchu, tak jsem si chuť splnila... bylo to úžasný, roztáhla jsem ruce, zavřela oči a stála pod těmi tisíci kapkami a smála jsem se.... stékalo po mně tolik myšlenek, kolik jich navštívilo mě samotnou uvnitř... smála jsem se a cákala kolem... očistila jsem se, úsměvem, vodou... to jsou ta drobná životní překvapení :-)

musela jsem si to přečíst ještě jednou, zrovna dneska, nic se neděje náhodou, že :-) třpyt v dlaních, zesilující vliv, to je stejně krásný vnímat to, takhle... :-)

chodím ráda bosá... chodím ráda bosá ve vodě... chodím ráda bosá v trávě... potichu, chvíle nepotřebují silná slova... a lidé už vůbec ne... pokorně mi zníš...

jsi... to je důležitý... a co tu pohledáváš?? vnímáš příteli, vnímáš... :-)

jsem nemocná, ležím už třetí den v posteli a inhaluju... dýchám jako kdybych šla padesát kilometrů do prudkého kopce... dneska je krásně, svítí slunce, pozoruju nebe otevřeným oknem, nejraději v noci... a ráno pozrouju knihovnu, tedy knihy, kterou si přečtu nebo do ní jen nakouknu... žiju a právě nemocně přítomností a co bude zítra??? fakt nevím, moje mysl nepopichuje momentálně vůbec nic... a upřimně bych si strašně moc přála nadechnout se zhluboka bez následků :-) kdy??? to je jedno.... :-)

jojo člověk by měl mít své prsty na pozoru... :-)

je to smutný, ale opravdu vládne lhostejnost... a taky strach, lidé se bojí cokoli udělat, aby nebyli umlčeni, ale je to strašný... já připojím veselejší zážitek, šla jsem po nákupní zóně se známým, vozíčkářem a tak jsem si šla, čumákovala po výlohách a on jel na vozíčku vedle mě, tu mě něco zaujalo a já jsem se šla mrknout zblízka, leč on zajel kolem u vozíku do nějakého kanálu a jak dlouhej tak širokej se rozplácl na chodníku... ihned přiběhli lidi a pomohli mu i s otázkou zda něco nepotřebuje... já jsem se otočila ze své oční výpravy za něčím zajímavým a říkám mu Jendo, ty jsi nějakej červenej, copak se děje?? on se rozchechtal a povyprávěl , já vůbec netušila, že on takto uháněním za mnou ztroskotal... tady lidé pomohli... :-)

skvěle napsané... mí přátelé prožívají podobné, já jen doufám, že se nevymění, že ještě najdou porozumění... mám je ráda oba :-)

jojo souhlas s krizkem...

také jsem za své Češství ráda :-)

naučila jsem se své štěstí si uvědomovat a být za něj vděčná... štěstí je všechno, pusa od partnera, pohlazení a pomazlení s dcerkou, olíznutí od našich psích holek a hlavně to, že jsme a že jsme spolu... a i když někdy máme starosti, chybujeme, něco se nepovede, nejsou nic proti tomu, že večer s objetím ulehneme do postele a ráno si můžeme popřát krásný den... rodina a přátelé jsou pro mě moc a jsem vděčná, že je mám... neskutečně...

silné... neumím víc říct, mám husí kůži a slzy v očích...

v lese to jsou koncerty... procházím se se svou rodinou ráda, posloucháme, usmíváme se, užíváme si... momentálně jsem nemocná a ty ptačí zobáky zpívají už od půl čtvrtý od rána... a to přiznávám že své drahé polovičce spánek i závidím :-)))

dnes mě a naše přátele partner vzal na místo, které jsme pojmenovali peklo :-)) recese... motorkářský klub, silní chlapi s jemností ... konsternovaně jsme ze začátku pozorovali atmosféru... pak se družili, muž nás seznamoval... a pak odjeli, partner zůstal a já s přáteli poseděla, pak jen s kamarádkou a ty okamžiky jsou skvělý, učíme se rozumět sobě, i sami sobě... je to krásný nacházet... :-)

v minulosti nás již nic nebolí, neprobolívá... je to krásně tajně místo vzpomínek na některé vzpomínáme, na některé si moc nepamatujeme... ale všechny nás tvořily... a tvoří...

mám hory ráda, respekt k nim i strašnou lásku... miluju některé místa, kam se vracím, rozdrolím tam starosti a užívám si... je tam ukryto tolik vzpomínek, tolik krásy, tolik smíchu i slov.... jsou místa v těch kopcích,která zní... :)

silné...

v každém stínu leskne se světlo... průzračnost neodpářeš ...

moc si to užij a přivez si mnoho zážitků a odpočinek...