VĚDOMÍ VLASTNÍ CENY

netoužíme po ocenění...

enigman: tvůj komentář jde pochopit mnoha způsoby...

Umíš a víš...

Hledíš na svět skrz své prsty. Zkus se jednou podívat na svět skrz prsty muže. Jen k tomu pohledu budeš potřebovat i jeho mozek. Muž myslí jinak než žena. Netroufám si říci, kdo z nich myslí líp.
Ženy to mají fakt těžký. Ale ani muži to nemají lehký. Spíš je to tak, že "jsou si kvit"!
To co muž pokládá za neřešitelný problém, vyřeší žena obratem a občas to platí i naopak. :o))
Tak proč se nespojit? Když je to tak příjemné ...
Vzájemné spojení i vzájemná pomoc. A nakonec je nejkrásnější i společný život. S porozuměním.

Cena člověka? Já bych spíš volila slovo hodnota. A hodnota je pro mě ve skutcích - v tom, co umí udělat pro ostatní, v jeho charakteru, lidství.

Svůj čas věnuji jen těm s kterými je mi dobře.

Toulavá: Nelze vyčíslit ani popsat:))

Zasr. romantik: _V tomhle máš asi pravdu. Ale ber to tak že je to psané ženou. K mužskému mozku nemám přístup a mužské chápání světa mi bývá cizí. Pro spojení jsem vždycky.

Myslím, že hodnota a cena jsou rozdílné pojmy - hodnotu stanovuje každý člověk sám, ale jakou má cenu určují ti ostatní – „Stojí mi za to ¨strávit s tímto člověkem tento čas???“ a sám si odpoví...
Pohled na svět mužským a ženským pohledem je určitě rozdílný, ale jak muži nahlížejí na ženy je jen a jen dílo žen, ony utvářely pohled kterým je muži hodnotí a kterými jsou vnímány po celá staletí. Stejně jako mužské ego vytvořily ženy tím jak na své muže po staletí nahlížely ony.
Dnes se všechny tyto pohledy razantně mění, ale zažité se velmi špatně vykořeňuje a tak zde máme mužské dinosaury a ženské feministky. Jedni by chtěly vláčet ženy po domovech za vlasy a smějí se u vtipů o řetězech které poutají zeny ke dřezu plného špinavého nádobí a ony zase způsobily, že normální chlap pomale nemůže podržet ženě dveře, aniž by to nebylo vnímáno jako něco pohoršujícího.
A přitom by stačilo se k sobě chovat slušně a vnímat lidi kolem sebe jako jedince a nedělit je podle pohlaví, ale snažit se pochopit jakou mají hodnotu a porovnat jí s cenou kterou pro nás mají ...
A každý člověk by se měl snažit mít co největší hodnotu a být co největším přínosem pro ostatní. Přeji krásný den plný slušných pohledů bez předsudků ….

velmi vzácný jev.... úvaha dílku i v komentech

žít a nechat žít.. řídím se tím pravidlem, respektuji , ale i sebe a nechám se respektovat..

cenou člověka je jeho vlastní hrdost,sebeúcta a schopnost vypořádat se se životem a umět přijmout sám sebe i druhé,mít se rád,ale ne sobecky a s pýchou a zachovat si vnitřní svobodu.Takhle to cítím já.

ST***

jo, je to důležité o tomhle přemýtat...

"Neměli bychom si vytvořit svou vlastní hodnotu a až pak určovat, koho si k sobě pustíme?" Tohle, řekl bych, je jádro celé tvé úvahy. Jen bych doplnil ¨objektivně vytvořit¨, aby člověk neupadl do samolibosti či domýšlivosti. Ale určit to objektivní, sebekritické, je velmi těžké. Slovo cena bych nepoužil, v tvém případě bych raději mluvil o ¨hodnotě¨! Poněvadž stejně jako ty i tvá úvaha pro mě nemají sice žádnou cenu, ale velkou hodnotu. Čili i ty se neoceňuj, poněvadž se neprodáváš, ale máš určitou a pro mě velkou hodnotu, ale ne cenu...:-o) ST !

Tomáš: já se nehodnotím, ale oceňuji... ne ve smyslu dávat někomu cenu (peněžitou), ale přijmout ji sám od sebe. Proto jsem zvolila tohle slovo a né jiné.
Tvých připomínek si cením. Ale do úvahu, už zasahovat nehodlám. Takhle je dokonalá v tom, že ji ostatní můžou rozvíjet...

S vlastní cenou se netrápím,
napodob si mne, chceš-li,
jdu dál, ač světu nestojím
ni za zlámanou grešli...