O čem se zpíváš

po špičkách vkrádají se tvá slova
v těch neslyšných písních proudy noci
jedno po druhém do hlavy starci
který bdí a myslí že je sova

v popel proměnilo se jeho srdce
nespí a tak houpe se na stromě
nemyslí na nic jiného kromě
vyzáblé ženy s nadějí v ruce

která čeká na něj u kolejí
s kradenou květinou v náručí
z níž špinavé kořeny trčí

choré hlasivky jí slzy zalijí
až zjistí že staříka oheň pohltil
oheň který se z nedopalku narodil