pod otevřeným nebem...
pěkně zavoněla země...
» autor: enigman |
na provázku
se sušily navlečené papriky
ve večerním vánku
od moře
chrastila zralá kukuřice
byl jsem ukrytý v břečťanu
a zahléd holku
s přidrzlým kukučem
v červenooranžové čapce
s mošnou nápadně rozloženou
jak si klidně plete
eskymácký bič
s krátkou násadou
z velrybích kostic
a různobarevných řemínků
hbitými píšťalkovými prsty
se zavřenýma očima
ach ten její pohled
lehký jak chmýří
když pozvedla víčka
se vší radostí žití
zaostřil jsem okulár
na její obličej
abych jej měl co nejblíž
až vyplní celý obzor
a mne se zmocní závrať
kdy malátně padám naznak
románovými nesmysly
šílenou logikou
a zbytečnými činy
neúčelných zkoušek
s popletenou hlavou
pocuchanými nervy
a přitom vybaven
neochvějnou chladnokrevností
ve všech těch dramatech
vychutnávat uvolnění
komických stránek
jako plameňák co váhá
zda se snést
ve třpytivé mlze
mezi vyvýšeným pohořím
na hladinu lastury
utvořené pobřežím
mávla rukou
došel jsem k ní
s rudým květem na spánku
něco pro vás mám
a podala mi
ohebné a štíhlé bičiště
zdobné jako ona
s jemným vykládáním perleti
zlatých lístků vavřínu
pak mne políbila na ústa
udělala dlouhý nos
a vysmála se mi
chvíli jsem zaraženě stál
a pak se rozesmál také
nač přemítat nad tím
kdo vlastně jsem
a co tu na světě pohledávám...
se sušily navlečené papriky
ve večerním vánku
od moře
chrastila zralá kukuřice
byl jsem ukrytý v břečťanu
a zahléd holku
s přidrzlým kukučem
v červenooranžové čapce
s mošnou nápadně rozloženou
jak si klidně plete
eskymácký bič
s krátkou násadou
z velrybích kostic
a různobarevných řemínků
hbitými píšťalkovými prsty
se zavřenýma očima
ach ten její pohled
lehký jak chmýří
když pozvedla víčka
se vší radostí žití
zaostřil jsem okulár
na její obličej
abych jej měl co nejblíž
až vyplní celý obzor
a mne se zmocní závrať
kdy malátně padám naznak
románovými nesmysly
šílenou logikou
a zbytečnými činy
neúčelných zkoušek
s popletenou hlavou
pocuchanými nervy
a přitom vybaven
neochvějnou chladnokrevností
ve všech těch dramatech
vychutnávat uvolnění
komických stránek
jako plameňák co váhá
zda se snést
ve třpytivé mlze
mezi vyvýšeným pohořím
na hladinu lastury
utvořené pobřežím
mávla rukou
došel jsem k ní
s rudým květem na spánku
něco pro vás mám
a podala mi
ohebné a štíhlé bičiště
zdobné jako ona
s jemným vykládáním perleti
zlatých lístků vavřínu
pak mne políbila na ústa
udělala dlouhý nos
a vysmála se mi
chvíli jsem zaraženě stál
a pak se rozesmál také
nač přemítat nad tím
kdo vlastně jsem
a co tu na světě pohledávám...
Tipů: 22
» 06.03.14
» komentářů: 15
» čteno: 795(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 06.03.2014 - 15:01
Guanti Rosi
Ach ta nepolapitelná slečna Pinocchio. Už jsme se také setkaly a rozverně hrály, která z nás udělá nos delší. Neměla jsem šanci. Jasně vyhrála. Ale prohra s ní chutnala po šlehačkových dortech a roztékala se jako vanilková zmrzlina. Pár dortů schytali do obličeje i náhodní diváci. Když skončila ta šlehačková bitva, musela jít, ve mě však na památku zanechala smysl pro rozvernou legraci. A za něj má milá Pinocchio, dík. :O) ST
» 06.03.2014 - 20:05
krizekkk
.)
» 06.03.2014 - 21:51
ó, děkuji za výlet, za krásně obrazotvornou báseň i za zamyšlení v závěru, ST
» 07.03.2014 - 07:21
vavaoko: valerie: matousekKkrejca: Lilith: Květka Š.: krizekkk: Kajuta: HANKA: Guanti Rosi: básněnka: děkan ljúdi...
» 07.03.2014 - 09:00
Tady a teď je ta správná chvíle žít... a teda z velrybích kostic jsem ještě nepletla :-))
» 03.07.2014 - 10:59
jsi... to je důležitý... a co tu pohledáváš?? vnímáš příteli, vnímáš... :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: proplétání... | Následující: ráda uvažovala nad tím jak přemýšlí…