sloupovitě...

štíhlé paže se vinou
jako věže do oblohy
prosvětlené matně rudou září
v barvě krvavé podlitiny
jako roztančené plameny ohně
co se proměnil v kámen
natahující se k nebeské báni
navzájem propletené
v barvách co splývají
a rozpouští se
jako mraky při západu slunce…

napuchlý měsíc vypadá
jako by spolkl obří vejce
tak jako já
probuzený horečkou…

když jsem zaostřil zrak
získala jsi obrysy ženy
sedící u mého lůžka
ve vlasech
políbených ohněm
se opalovaly
prochladlé hvězdy
na obličeji
tančily vytetované plameny
utlumené do vějířků kolem očí
a v závitech splývaly kolem úst
k bradě po krku do ramenou…

i když jsi z Vodomílie
vím
že oheň je i v tobě Malaque
naplňuje tě extází
a vlny horka na tvé kůži
vytváří obrazce
naléhavé
jako ruka milence…

přiložila mi dlaň na čelo
s vytříbeným vkusem
v kterém jsou ukryté
vlákna duše
i chrupavky svědomí
a pravila šeptem
milý příteli
každé umění vyžaduje
mistrovské ovládání
disciplínu a studie…

a co bolest?

ta také…