Ještě chvíli mě houpej

Skrz dno lahve od vína hledíš mi do duše. Cítíme se trapně. Pravda není nikde. Ani v nás. Jen si zbytečně něco nalháváš. Zkomíráš. Ve světě bez pravdy. Polapen v iluzi na mě řveš, zoufale a naléhavě. Naštvaně. Já se jen usmívám, poslední ránu ti zasadím až k ránu. Ty to víš a ani se tomu nesnažíš vyhnout. Jak malej ubožáček, co šeptá mi do ucha. A v dálce umíráček tvýho srdíčka, kytička a papinkat a vyspinkat, ale před tím ještě pusinka. Jsem jako módní bloggerka, skřížený nohy a úsměv hloupej. Ještě chvíli mě houpej a pak táhni.