zelená víla

jemná jako peří... opuštění je tenká hranice,mnohdy nepřekročitelná, mnohdy ano... uvědomila jsem si, že odpustit umím, zapomenout asi ne... a koneckonců jen někomu...

žehlení je relax... v poměru více kapesníků než košil.. :-)

někdy mám pocit , že naděje láska víra se moc nenosí... ale jo, jen v zrnkách a právě to nacházení je neodolatelné...

v kruhu se nepozná kdo je druhý...

nikdy neříkej nikdy...

líbí...

vítej... hezky napsáno...

láska... ta má prostě jen ráda...

i já na ní věřím, na její zákoutí a nepochopitelnost... věřím...a tuším, že nikdy nepřestanu

i mě zaujalo spojení, ze známých tváří stanou se cizí... někdy to tak je.. ale přesto cítím, že z těch víc známých to tak není... ST

i já obdivuju!!

ty vidíš i to, co druzí nikoli... vlastně to i cítíš a umíš z toho tvořit krásné básnické příběhy... smekám

na okolí kašli... to život s tebou v tobě nežije..

vítej...jinak krásně napsáno... lidsky...

krásný cit, mnoho lidí říkali, že je to samozřejmé, ale já si to nemyslím... a tohle je velmi , velmi láskyplné...

krásný setkání...

pobavila... asi člověk nikdy neví...

vhledem k tomu, že to mám stejně či podobně se mi to líbí...

jsem naprostý básnický laik, psaním i četbou... nerozumím rytmu a rýmu, vlastně ani nechci, nepotřebuju to, ale v pocitu a dojmu se utápím a neskutečně ráda, v jakémkoli .. pozitivním, smutném, legračním... a tohle se mi vrylo do srdce... životem zasažená je vlastně krásný ve všech aspektech...

jsou slova ve verších, které člověk jen tak přečte a jsou věci, které s vpijí pod kůži, pro něco uvnitř... a to se mi právě stalo...