Plamínek samoty
V jedné kavárně seděla...
» autor: lemur |
Dívá se do ní,
hřejivý svíčky dech, její plamínek.
Barvou mědi obarvuje bílé tváře.
Do očí svým lásky světlem
hledí.
Jak zvláštně voní
její žal, slzy, života pramínek.
Kolem svíčky teplá záře.
Jak probuzený starý betlém
z šedi.
Mizí snad pro ni.
Zbyl tu jen vosk, stůl a svícínek.
Jen poslední dým podobá se páře.
Ona sama v přítmí smutném
sedí.
hřejivý svíčky dech, její plamínek.
Barvou mědi obarvuje bílé tváře.
Do očí svým lásky světlem
hledí.
Jak zvláštně voní
její žal, slzy, života pramínek.
Kolem svíčky teplá záře.
Jak probuzený starý betlém
z šedi.
Mizí snad pro ni.
Zbyl tu jen vosk, stůl a svícínek.
Jen poslední dým podobá se páře.
Ona sama v přítmí smutném
sedí.
Tipů: 27
» 22.09.12
» komentářů: 13
» čteno: 719(22)
» posláno: 0
» nahlásit
» 22.09.2012 - 16:40
buď vítán v krajině modré pohody
...jak zvláštně voní
její žal ... výborný
...jak zvláštně voní
její žal ... výborný
» 22.09.2012 - 17:21
Díky za milé přivítání. Já budu vkládat jen občas, hlavně si chci číst vaše díla. Už se na ně těším.
» 22.09.2013 - 21:05
Vítám tě....pokud zbyl stůl, svícínek, tak je ještě naděje, že opět zahoří velký plamen krásného života. ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.