zelená víla

krásně básníš o kamenech... krásně pro mě,která má ráda jejich zemitost..

i já jsem se díky tvé básni ponořila do nostalgických vzpomínek, krásných... opravdu úžasný

krásný...

tleskám...

super...

to je život... a životní zkušenosti... a oklepání mokrýho psa je fakt legrace, vím z vlastní zkušenosti :)) nejlépe se totiž oklepává na někoho :)))

tak krásně u tebe tedy je... a moc...

nadřazenost s vetchými základy...

krásný...

konec famózní ... :))

tak tohle krásně proteklo mezi dlaněmi...

"obyčejný" dotek je neobyčejně krásný...

lehká jako tanec...

jemná a něžná... jako pohlazení..

krásný...

vím, že nic nevím... ale uspokojení ze zpětného setkání bych snad i znala :)

ono to plazící se pod povrchem je daleko kouzelnější...

lidé co ví, komplimenty nepotřebují, ani od těch neprázdných...

zrovna dneska jsem při parkování pomocí parkovacího automatu, který nefungoval, nemusela kritizovat - stačí dobře kopnout, vypadala mi z toho stovka v drobných, lístek ne, ale dobrý... u automatu u kávy, stačí obrousit peníz, ale kafe nic moc... :-)))to jen , že jsem dnes měla s obojím tu čest... jsme kritici a jak si teď tak říkám, že na ně prostě kašlu, ať se kousnou do zadku...a až někdy budu mít na jazyku někomu říci, jak špatně to dělá, protože JÁ to umím líp, vzpomenu si a rychle to spolknu..kritika je třeba, ale konstruktivní a slušně řečená od někoho adekvátního...

horám a tvým pocitům...