Primadona

Rozkošná dívenka
s kterou se osud nemazlil,
o to větší potěšení
mi dělá její láska,
kterou mi tak
procítěně prozpěvuje;
srdce mi plesá radostí,
když ji objímám,
tu moji malou Primadonu;
rty má ve tvaru
miniaturního srdíčka,
a oči nevinné jako malé koťátko...

Tulíme se spolu
v honosné ložnici,
naše láska je jako
vina krutého vraha;
takovou má sílu,
tvrdá a nezlomná v jádru,
pro okolí možná prosta jakéhokoliv třpytu,
ale když jsme spolu, pro nás jsou tyto chvíle
zlatem anděla, jenž září z dálky
aurou jasnosti,
tu taky nelze napodobit...

Miluji Tě Primadono,
dotýkám se štíhlých boků
a tisknu k Tvým ústům ta svá,
držím Tě za ruku
a točím se s Tebou
v kruhu lásky;
uzavřeme své city
do této bláznivé kružnice
a půjdeme spolu
rovnoběžkou;
půjdeme společnou cestou...

Projdeme si náš život – hezky pomalu;
v horku i v mrazu, pouští i horami,
po souši, po řece, celou dobu - držíc jeden směr,
ruku v ruce s láskou, odhodláni zemřít
kdykoliv si to Osud bude přát...

Miluji Tě má Primadono – nade vše…a toho se nevzdám!

Pokud se Ty sama nezřekneš naší lásky…