POTKAL JSEM LÁSKU

Potkal jsem lásku,
a nemám žádnou,
potkal jsem lásku,
tu vodopádnou,

které se člověk neubrání.
Je poušť a suchopár
i štědré vinobraní,
co přišlo již v květnu.

Úderem blesku
potkal jsem lásku
tak plnou lesku,
že jsem z ní slepý.

Potkal jsem lásku,
co nikdo neodlepí,
protože lpí už jak
luční klíště.
Potkal jsem lásku,

řekla jen : "Příště !"
Pak zase odešla
po jiných stezkách.
Mne, horského mezka

nechala nad propastí.
Potkal jsem lásku,
zůstala pastí,
bez oken, dveří.

Já, starý blázen,
ten na ni věří. . .
Přijde prý brzy,
nechala slzy

ať si je osuším
severním větrem.
Je-li mi zima,
mám prý se svetrem

zahalit do mraku.
Potkal jsem lásku
v jediném zázraku :
Že vůbec přišla.

Potkal jsem lásku
na kraji hrobu.
Má prý dost času,
ať tedy zobu

drobty co dává.
Překážek plno
má na své dráze.
Když prý je nezvládnu

zaplatim draze.
Potkal jsem lásku,
co muže je sláva
Potkal jsem lásku,

tu prastarou z bible.
Není však bohatá,
je jako vyžle.
Nevadí hochu !

I té co je trochu,
i té se člověk
pokorně vzdává,
neboť ji Pámbu

člověku dává. . .