zelená víla

naprosto jsi mě odzbrojil jemností, kterou tato báseň nese...

přesně je to pozoruhodné...

pro ty vyvádějící.. jste to vy.. vádějící dějícnost... dojem je vjem a protiklad je klad.. uvolnění je vol nost a cnost a bez ní jsme trošky... svoboda citu o to víc citlivá a laskavá... slibujme jen to, co dokážeme splnit... pak ne my, ale ti druzí odumírají na stokrát...

jsem milovníkem harmonie černobíla...
přesto se snažím vidět krásně barevně, i když mi barvy oslepují a já nevidím ty tahy neviditelnosti obyčejné...
i ve známém nalézáme něco, co nám uniklo.. objevujme známé zase o něco jinak... hmmm, jsi labužník...

jiskry jiskří
jiskry zajiskří
jiskry dojiskří

přesto jiskrné budou ve znějících potpadcích
i v doznívajícím tichu kroků

protože
klapot se zase přiblíží
jako jiskřící
minimalismus
maximalismu...

malá nadpřirozená herní síla... oblečená ve fraku...

hmm, prodlužovat proces umírání je naše sobeckost, sobeckost si to něco udržet, neumět se rozloučit ... přesto nemám lásku spojenou se zlem... přesto je láska, ten pocit pro mě motorem ke zrození spíš než ke smrti...i když dokáže bolet do konečků prstů, přesně tak dovede hřát..možná v ní hledáme víc než v ní je... přesto dovede moc a zrcadlí se...

zázračné slovo zatím... kdybych se uměla modlit tak pro zatím...

nikdy není pozdě...

hmmm...

svítá... krásně svítá...

tak ta je krásně odborná...

ta je úžasně ženská... dámou byla je a bude...

síla , kterou padneš na kolena a rád...

je...

krása z pohledu básníka...

:-)

taková přidrzlá... ne nijak zle jako drsně...

přijde mi blízká... blízce hezká...

naděje v nás... rozechvělá přesto silná...