co se dělo v tánci...

,,Pověz mi o tom…byla bych ráda,,
řekla Rýha a usedla naproti mně do křesla příjemně vytopeného pokoje…

inu proč ne
zapálil jsem si doutník
rozhlédl se
venku zrovna vál rezavý vítr
co jakoby mimoděk zavadil
o jednu z mých jizev
a uvolnil jednu drsnou vzpomínku
i s lehce upravenou průpovídkou
když jsem kdysi pobýval v Quotrixu
coby hraničář na pomezí čtyř světů
že na tom po čem lidé touží
totiž počasí nezáleží
podzimní milovník
tě možná vášnivě políbí
ale krutozimná tvrdě znásilní…

a dal se do domýšlení
běhu věcí…

tělem mi projel tón
co není slyšet
jako by někdo zahrál na strunu
co je natažená
od temene k patám
byl jasný a pronikavý
jako bolestivý výkřik
tělo se prohlo jako luk
hlava se zvrátila do týla
já vypustil ten zvuk ven
rozloučil se s tímto světem
vstoupil do bílé tmy
a čas se vymkl z kloubů…

probral jsem se
zmazaný hlínou
jako výstřední malíř
po tvůrčím excesu…

zřejmě jsem prošel nějakou hmotou
/samozřejmě když pominu to okno/
jinak si nedokážu vysvětlit
jak jsem se dostal sem
aniž bych prošel nějakým dalším otvorem…

Rýha se uculila
,,Tohle vysvětlení
ale tak docela nesedí
jedná se o pouhé promísení molekul
sympatetickými vibracemi
dveře už jsou tady překonány,,...promiň pokračuj…

místo se tak trochu příčilo
poněkud zlovolné
a přitom divoce krásné
uchovité světlo
kličkující architektura
bizarní saze a špína…

najednou cítím
že rozechvívám buben
jako srdce panny
a přitom plamenně hovořím:
,,Proroctví je jako mezek
když mu uvěříš
a pokud se zdá
že by mohlo být užitečné
kopne tě do hlavy…

tohle je navíc
krvavé
vytvořené z oběhu
jednoho alchymisty
který si kdysi dávno otevřel
špičkou brku tepny
a následně se doslova vypsal…

zabíjel jsem mnoha způsoby
všemi myslitelnými zbraněmi
popravčími nástroji jedy i holýma rukama
a přitom zjišťuji
že když se dívám do očí obětí
v posledním okamžiku
veškerá bolest mizí…

ale kam?...

jak se dá ještě líp zabíjet?...

rád bych ten proces umírání prodloužil....

asi to bude znít podivně
ale odpovědí je láska…

odjakživa je nebezpečné
podceňovat zlo
a předpokládat o něm
že nezná lásku…

umění milovat
totiž není žádná přednost dobra
ale snad to jediné
co má se zlem společného…

a jestli se láska objeví?
to souvisí většinou jen s tím
že se někdo nachází
v určitou dobu na určitém místě…

v tom slově často hledáme něco
co tam není
i když to většinou tak zní…

schody do prostoru
zívá na mě…

konečně přístřeší!
jaká zapeklitá cesta
na to čtyřboké rozhraní
nejprve v zajetí kalových pirátů
z kanibalských ostrovů
co měli víc zubů než mozkových buněk
takže jen díky jejich demenci jsem osvobozen…

čtvrtý měsíc ztracen
a já zasažen
nějakým mírumilovným virem
senzační horečné sny
byl jsem jai alai...

díky za tohle obydlí
oheň zde již dávno vyhasl
ovšem výborné možnosti zatemnění
na podlaze pár dek a polštář
velmi asketické
jakési podivně malé tělo z kovu
v lahvi
okolo rozházené knihy
po jedné jsem sáhl
žádný titul
otevřel jsem na první stranu
a tam stálo
tání jizvy…

když nestrážím
ohu si udělat pohodlí a číst
viditelnost příjemně špatná
sněžná pára ideální
filtruje sluneční světlo
skvělé vyhlídky na hru s myšlenkami
díky sněhu
má inteligence vykazuje
znatelné navýšení…

Rýha zakroutila pomalu hlavou…zvláštní…a co se stalo pak?


Na to už jsem neodpověděl…já totiž konečně usnul…