zelená víla

netřeba se vzdávat pro cokoli života... je to jediný co máme..

příběh příběhů..

líbí.. jen mi napadá, nebo on tebe :-) bych s ním šla ruku v ruce měnila detaily... :-)))

evokuje to ve mně barevnou , ručně malovanou, plnou tajemství, příběhů a neskutečné krásy časů...

tak jsi mi vehnal slzy do očí... mojí povahou to zažívám často, ale tohle je jiné, ve mně schované mžení... děkuju

skvěle napsáno... a osobně jsem ráda, že chci víc než nic a mám to...

i já se usmívám nad známým pocitem...

není nad souznění, co? momentálně drbu svého mini králíka a vrní jako kočka, cítím to :)) ne vtipkuju, to co jsi napsala je souzněním a souznění já miluju...

zajímavé... rozdíl mezi člověkem a strojem, tak jsem se teď usmála a řekla si, že znám lidi chovající se a myslící na první pohled jako stroj, jakoby jim emoce chyběly,ale samozřejmě je uvnitř mají...

nic se nikdy nezapomene...

přesto ses neutopila...

toužebné...

přesto hráli překrásnou hru...

a ještě pořád je tam někde naděje...

a záleží na každém okamžiku...

nesmí se brát moc vážně...

přesto navždy ta krása zůstane... v tobě samé... třeba právě proto , abys našla krásu jinou...

vzpomínky jako zkušenost... někdy hořká, někdy sladká.. bez nich se nedá žít... tvarují

skutečně úžasný anonym... mimo jiné na 6 let ti to píše, vnímá, vidí, cítí i prociťuje naprosto skvěle :-) a že skvěle je malé ... oproti skutečnosti..

Ať se děje cokoli v systému, co moc ovlivnit nelze..
Ty umíš svou moudrostí a silou zasadit krásu, nechat ji vykvést a darovat...
A za to máš Jíťo můj neskonalý obdiv a ...mám Tě ráda, umíš pohladit i přes trny...