zelená víla

:-)

zase se vrátí...

i já jsem suše konstatovala , když jsem platila dluh o kterém jsem neměla tušení a proběhly beze mě o mně tři soudy... že nevím zda mám brečet nebo někomu rozbít úsměv...

ach ta chemie... její dočasná ztráta zabolí a bolí, ale ona přesto neumřela...

jako by se mi chtělo zašeptat : "musíš"...

sny... ty naše průzračné myšlenky, představy, vzpomínky... sníme i když nás občas realita tak krásně překvapí...

vlastně se díky tobě začínám těšit na zimu...

krásný... neojedinělý...

to je krásný odhodlání dávat...

je to silné... od O po t...

tak tomu se říká záblesk... jen nezpřetrhat nitky a znít... dávat i brát :)

dotyková vnímavost...

občas jsi zabrnkal občas uťal... joo.. rozeznávám...

nemám modrou ráda, je pro mě studená, ale ty jsi pro mě zjemnila... přesto nadále zůstanu zelenou :)

jsem nějak v rozpacích, báseň mi přijde jen na jeden pól, pak jsem četla ostatní, kdo se narodil jako málo?? a jak se to pozná??velcí a bohatí?? malí a chudí??proč jiný názor znamená způsob jít nahoru?? na to se v sobě ptám...nejsem velká a bohatá ani malá a chudá - kde jsou měřítka??rozhodně nikoho nevodím a rozhodně nikdo nevodí mě... nevím, jsem prostě jen v rozpacích...

kdybys byla psychopatem, nikdy bys tohle nemohla napsat... :-)

je jen na nás, co právě nás zahltí... :-) ještě pořád lze zařvat DOST!!! mám ráda ticho, ale musí mít sílu, asi proto, že trapné ticho znám... mám ráda věty, které dávají, asi proto, že znám ty, co neříkají nic... mám ráda diskuzi, asi proto, že znám diskuzi bez témat... cokoli si prožít, aby jsme zjistili, co nám netřeba... :-)

vau... jak jsi tak hezky ve mně usídlila ten pocit, že to ... není ani koupitelné a ani prodejné... a s odvahou si říkám sama sobě, díky , máš to...

jsem milovníkem černobíla v umění.. leč barvy nám tvoří tu hebkost...

špagety mám ráda, a vlastně jak je to napsáno neřeším, jde mi o to uvnitř, ale jsem naprostý neumělec básnický :-) ale obrat pozpátku ze tvých řas je skvělý a se dokáži nořit do sebe a svých zázraků...