Kouzel tvorná...

Konečně... slunce se protáhlo
zívlo
a vystrčilo
nádhernou
štíhlou nohu
z peřin mraků
ale svět je pokrytý
stříbrnou jinovatkou neradosti
umím si však poradit
s tou třeskutou zimou, co zachvacuje nejen mé srdce
naleju si po ránu
panáka horké krve z bujného vraníka
abych se hned zahřála
a obleču se teple
do punčošek z lesklého hedvábí slov
vábí mne svou lehkostí
ani nevíte, že je na sobě máte
zapnu rajcovní podvazkový pás
z černých vlasů
který jsem dostala darem
uhladím jej
hříšnou rukou
by mi dobře držel v pase
a nebyla jsem out, ani passé
jsem totiž dáma, co na sebe dbá...
ke snídani si dám havana
lehounce chvějivé modré kroužky
chutnající
barvou mojí rtěnky
mají podobu trojúhelníků
načež se stávají čtyřúhelníky
aby následně změnily podobu do mlhavých pětiúhelníků
ani jsem netušila, že tohle ovládám
vezmu si čarovný proutek
co jsem jej podědila
asi byl původně ohebným ovladačem ke krabici
co jí říkáme tv
mávnu s ním ...
jinovatku
odstraním jedním šmahem
to tak
abych byla zmrzlá ještě víc, než je zdrávo
zamumlám tajnou formuli a před mýma očima rozkvetla
červená voňavá růže
no prosím a pak že se nedějí zázraky
jen chtít...

taju ... hořím ... plápolám ... sálám

kouzel tvorná... žena