ewon

nakonec řeknu tragicky postmoderní hledisko, že novým vyprávěním, novým nahlížením příběhu můžeme zístat nový pohled a vlastně k nám nově promlouvá- není pak pro současnost důležitý Hus jako historická bytost, ale Hus jako legenda, příběh, interpretace. (ovšem stejně tak může být zneužit, upraven...)
Ale nechci polemizovat nad tím, jestli je Hus lepší jako legenda nebo jako fakt... spíš jen tak v noci blábolím. :)

tak je to bezpochyby zajímavá úvaha a patrně mě chybí erudice k správnému posouzení- například jsem netušil, že katolické české modlitby jsou vlastně od Husa.
Nemůžu říct, že bychom ho v zcela správné demokratické dějepravě nebrali, ale moc si to nepamatuju.
Co jsi nezmínil je tuším něco s univerzitou, to že vyštípal němce- aspoň tak si to vykládám... (dekret kutnohorský? :)
K Husovi bych řek asi toto- z jednoho pohledu:
byl naivní, nebo možná lépe byl věřící. Ještě možná lepší je tvrzení: měl tušit, co je církev zač a tudíž co mu provede. (jenže tohle je právě tak nějak pochroumané tvrzení z jiné doby, z jiného kontextu, je možné že pro současníky bylo NEMYSLITELNÉ být bez církve). Možná podobně dnes věříme v demokracii- ale to je jiná otázka.

To, co je jistě aktuální i dnes je myšlenka: že si za svou pravdou stojí i přes protivenství (nutno říci, že nemalá). Ale bohužel by z toho šlo vyvodit poučení, že to za to nestojí... (netroufám si tvrdit, zda to za to "stálo" Husovi, a co to pak přineslo "nám")

"Každý věřící, ale i nevěřící člověk by měl jednat dle svého svědomí"
tohle je zajímavej konstrukt kterej možná trošku zmatu. Co když ten člověk je zlý? má taky jednat podle svého vědomí a svědomí? Je jeho pravda stejně dobrá?

Tj. jednak je tam apel v tom, že si stojíme za svým na úkor protivenstvím. To ale jistě stál i Hitler ve vězení, když sepisoval Mein Kampf.
Jde tedy o to, že to proč fandíme Husovi je i v tom, že stál za dobrou věcí... (a teď se mě prosím neptej, o co stál, protože si tím nejsem jistej).

a mimochodem, jo Masaryk, když psal Velicí mužové, měl tam Husa... má tam ještě třeba Chelčického, Komenského a Ježíše. První tři se taky dost berou v literauře- že by to byli takoví spisovatelé? :)

Tohle je fakt na zamyšlení. Protože většinou uvažuju o tom, co by kdyby, co se nestane... I když pro mě to je, coby kdyby. Pro tebe to je realita.

6thSun: někdy třeba nezájem posune autora dál. :)

no . :) ne až tak kriticky bych řek, že začátek pochopitelný a pak jsem se začal ztrácet... Asi to je něco jako výzva: buďte vyděděnci. :)

jinak mírně mimo mísu: u něčeho těžko rozlišuju, co je sen a co je fakt, tohle je ten případ.

myslím, že ten první odstavec sedí. Skoro bych řek, že úplně stačí...
No a o hrách chci napsat už dlouho.
...nicméně asi je vcelku jedno, jestli hraje hry, nebo čte knížky, nebo jezdí na motorce...
Síla toho sdělení je v tom, že je krátký. (a ve svý údernosti nemám potřebu řešit, jak moc je realistický). Můj koment je zbytečně dlouhej...

teď, začínám hluboce přemejšlet nad druhoplánovou postavou Jany a nad smyslem roku 1992.
:)
Ale i tak- dobrý dílo, znám ho přeci jen dýl.

Romana Šamanka LadyLoba: možná to je mimo mísu, ale jak dlouho musej lidi meditovat, aby je opustila dualita (dobra a zla) ?
stručně řečeno: ten text je dost nestandartní. Vychází z jiný filozofie, než na kterou jsem zvyklej.

vavaoko: z lidskýho hlediska bych to bral asi takle. Rozdíl mezi tím: historik vidí věci nějak po svým (kontext doby, psychologie osobnosti) a na druhé straně obvykle politická moc, která řekne: "hej, dějiny byli takle, my ti to nadiktujem".
A jsou dva rozměry: 1) manipulace, zkreslování fakt. (to je průšvih)
2) interpretace fakt. Do čeho bych řadil otázky Proč a jak a co by bylo kdyby.
Někdy si říkám, jestli je těžší pochopit minulost, nebo současnost. :)

já myslím, že ta písnička je dobrá. :)

... teď přemejšlím, co myslel Menzel. Řek bych, že se mu Karel líbí a podpořil ho slovy. Asi tak. :)

v nadpisu ti chybí mezera :)