Duševní bezdomovec
inspirace tématem z blogu...
» autorka: zagrabiiina |
Každý z nás už se někdy cítil ztracen. Bez přátel, bez rodiny, vyděděnce ve vlastním domě a co hůř bezdomovce ve vlastní duši.
Je to pocit osamění, který rozebírá vše kolem. Začne vaším pyžamem, rozebere postel na které se snažíte dny a týdny usnout s hlavou plnou myšlenek na minulost a budoucnost. Rozebere jí protože k vám nepatří, nedovolí vám usnout dokud nebudete vědomě jen ležet. Rozebere vaši televizi, ve které nic nedávají, i počítač, protože bezcílné bloumání internetem odvádí vaši pozornost od přítomnosti. Rozebere vaši ledničku která se snaží vám namluvit že díru ve vašem srdci zaplníte jídlem. A nakonec rozebere váš domov.
Domov. Místo kde se cítíte jistí sami před sebou, nic nehrozí, nic se nemůže stát ani život. Konzervovaně, izolovaně jistí rodiče a děti. Připoutaní ke svým iPodům, iPhonu, iNternetům, iNtelektům.
To že osamění rozebere váš domov je to nejlepší co se vám v téhle realitě může stát. Znamená to totiž nejistotu. Nejistota plodí reakci na přítomné situace, reakce na přítomné situace přináší více času v přítomnosti a to znamená žít. Staňte se tedy duševním bezdomovcem...spěte na lavičkách v parku.
Milujte svět takový jaký je a buďte vděční, že vy si můžete vybrat jestli se ráno vzbudíte v posteli nebo pod novinami na ulici.
Je to pocit osamění, který rozebírá vše kolem. Začne vaším pyžamem, rozebere postel na které se snažíte dny a týdny usnout s hlavou plnou myšlenek na minulost a budoucnost. Rozebere jí protože k vám nepatří, nedovolí vám usnout dokud nebudete vědomě jen ležet. Rozebere vaši televizi, ve které nic nedávají, i počítač, protože bezcílné bloumání internetem odvádí vaši pozornost od přítomnosti. Rozebere vaši ledničku která se snaží vám namluvit že díru ve vašem srdci zaplníte jídlem. A nakonec rozebere váš domov.
Domov. Místo kde se cítíte jistí sami před sebou, nic nehrozí, nic se nemůže stát ani život. Konzervovaně, izolovaně jistí rodiče a děti. Připoutaní ke svým iPodům, iPhonu, iNternetům, iNtelektům.
To že osamění rozebere váš domov je to nejlepší co se vám v téhle realitě může stát. Znamená to totiž nejistotu. Nejistota plodí reakci na přítomné situace, reakce na přítomné situace přináší více času v přítomnosti a to znamená žít. Staňte se tedy duševním bezdomovcem...spěte na lavičkách v parku.
Milujte svět takový jaký je a buďte vděční, že vy si můžete vybrat jestli se ráno vzbudíte v posteli nebo pod novinami na ulici.
Tipů: 5
» 26.08.13
» komentářů: 6
» čteno: 1059(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.08.2013 - 18:39
zneklidňuje mě, jak málo lidí tady reaguje nebo má snahu komunikovat o básních a úvahách...třeba této...je pěkně napsaná, pravdivá, vyloženě nutí k reakci...a ono nic...u mě je to podobné, člověk pomalu ztrácí chuť sem něco vkládat...no nic, jen jsem se chtěl vykecat, stejně to nebude kromě autorky nikdo číst
» 28.08.2013 - 15:23
6thSun: Já už se začínám realizovat hlavně jinde. Moje duchovní naplnění překračuje hranice obecně vnímané jako to co se sem hodí...to co píšeš je tím dokladem. :) Chci se sdílet s lidmi co to reflektují. Díky že jsi jedním z nich :)
» 15.09.2013 - 10:21
no . :) ne až tak kriticky bych řek, že začátek pochopitelný a pak jsem se začal ztrácet... Asi to je něco jako výzva: buďte vyděděnci. :)
jinak mírně mimo mísu: u něčeho těžko rozlišuju, co je sen a co je fakt, tohle je ten případ.
jinak mírně mimo mísu: u něčeho těžko rozlišuju, co je sen a co je fakt, tohle je ten případ.
» 16.09.2013 - 10:56
ewon: to co je sen a co ne, je někdy těžko rozlišitelné obzvlášť ve chvílích kdy ztrácíme něco co pro nás bylo samozřejmostí, třeba jako domov. Moc děkuji za komentář :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Skrz... | Následující: Hledání totemového zvířete