ewon

Volit Rozumné bylo správné, aspoň ty hlasy nedostal Tomio. ;-)
Ne fakt lidi - mě nedochází, jak tohle někdo může podporovat... (a to Rozumné znám nejspíš jen z této úvahy)

to dílo se mi začíná líbit, myslím že ho dočtu včetně komentářů. Ale je to trochu horor.

A Adam Bartoš? tušíte o koho jde? Xenofobní, konspirační blázen. Blázen možná není, jen to co říká, je to "trochu" mimo mísu.
Ale svýma seznamama pravdoláskařů mě dokonale inspiroval. Jsou tam všichni, jak říká kdesi Čtvrtníček.

neměl jsem sílu to dočíst...
jediný co jsem si všim, že tam je odkaz na aeronet.

Takovejmhle stránkám jde zhruba o toto: šířit ruskou propagandu. Zhruba řečeno: EU je špatná, uprchlíci jsou špatný, Merkelová je špatná, Nato je špatné, Putin je super, klasická média nám lžou, staré politické strany jsou zkorumpované. Mistr v Rusku na to má lidi, a neváhá jim platit... Pak samozřejmě i nějakej balast okolo. Rozumné neznám. Haniga neznám, ale moje matka tvrdí, že objevil Lucii Bílou. Snad je to pravda. :)

drsnosrstej kokršpaněl: Tak za prvé to potěší, byť to je subjektivní hodnocení. :-)
Za druhé sám pořádně nevím, co jsem psal v úvaze, je dost dlouhá. :-)
Za třetí zareaguju na to cos psal. "Co je vlastně skutečnost?"
Osobně asi vycházím z jakéhosi "poznat vše" Descartes a jeho myslím, tedy jsem, logický základ pro poznávání. Filozofické zakotvení poznávání. Jenomže pak je tu Hume, a ten to staví na hlavu. Můžeme říct, že Hume to je filozofická hříčka.
S postupem času (a mého stáří) naopak docházím právě k subjektivnímu, psychologizujícímu pojetí pravdy. Tj. objektivní pravda třeba i existuje, třeba je i popsaná v nějakých knihách, na internetu např.
Ale běžný člověk (i já) podléhá svým dojmům, není rozhodně racionální (nezná všechna fakta, nedovede je zpracovat). Aneb objektivní pohled na poznávajícího člověka je takový, že žije ve více či méně velkém omylu. Takový je život. A samozřejmě mezi lidmi jsou velké rozdíly.
A v poslední době (zejména) v souvislosti s politikou si všímám toho, že lidé jsou klamáni a nechávají se klamat. To není nic nového. Jen z jaksi abstraktních úvah typu: je ta židle reálná. Je skutečně hnědá? Se dostáváme k úvahám: je tam skutečně válka? Jsou ti lidé skutečně mrtví? A kdo je tady ten zlej? Kdo tam hodil ty bomby? ... když třeba není nikdo, kdo to přežil. Kdo o tom, napíše do novin?

kohout: Já bych ze svého pohledu smysl definoval otázkou. Proč tu jsme/jsem? Nebo jaký je cíl cesty?
---
Bude to delší... :-) Vcelku nic proti tomu, jak to bereš. Teď jak to beru já a kam se s tím dostanu. (sám moc nevím, kam se dostanu, nesnažím se to moc učesat.)

Jaký je smysl kliky?
Aby se daly otevřít dvěře.

Jaký je smysl auta?
Aby se člověk někam dostal.

Jaký je smysl mravence?
Těžko říct... Běhá si a je, udržuje nějak přírodu v chodu. Řekněme, nějaká funkce v ekosystému.

Jaký je smysl Jupiteru?
Opět prostě je, nejspíš by bez něj Země vypadala jinak. Zhruba řečeno ale nevím jakou má funkci, tedy smysl. Pro člověka má smysl v tom, že k němu můžem vyslat sondy a něco se dozvdět.

Zpět k něčemu, co je živé. Mravenec žije, ale nejspíš si neklade otázku: proč jsem tady. Na tom se asi shodneme. Existuje důvod jeho existence? Skončil jsme u toho, že na to moc neumím odpovědět. Je mravenec složitější nebo jednodušší stvoření než člověk? Dokážeme potom odpovědět na smysl existence člověka?

A teď zase z trochu jiného pohledu:
Jaký smysl má oblečení?
Aby nám nebyla zima a nechodili jsme nahatí.

Jaký smysl má chodit do práce?
Například, abychom měli peníze na to oblečení, na jídlo. (což samozřejmě nemusí znamenat, že nám práce dává smysl... ale to bych spíš přeložil, jako že nás nebaví, neuspokojuje. Smysl mít může: vytváříme nějaké hodnoty atp...)

Jaký smysl má nestrkat dráty do elektriky?
Smysl to má ten, že nás to nezabije.

I když to je velice neurčitá odpověď, tak smysl je přiřazován tomu, co nějakým způsobem ochraňuje, zlehčuje, zpříjemňuje život. Ptát se jaký má život smysl jako takový je pak trošku nadbytečné. Tady je myslím vidět, jaké hraní se slovy to je.

Nevím jestli je přesnější tvrdit, že život jako takový smysl nemá, nebo tvrdit, že naprosto netuším, jaký má smysl. Smysl v tom smyslu, jaký má klika u dveří. Ta je tu pro člověka, nějak mu slouží. Můžeme možná tvrdit, že my taky (blbé vyjádření) sloužíme jiným lidem, a oni nám. Ale a opět se oklikou dostávám k náboženství: snad jen tvůrce může vědět, proč to dělal. Stejně jako my víme, k čemu je nám klika. My ale nejsme vlastní tvůrci, nerozhodli jsme o tom, že budeme.
Zjednodušující závěr: vychází mi stále, že smysl buď není, anebo je velice vzdálen našemu chápání. Nevím, kdyby nám někdo prozradil náš smysl, jestli bychom to vůbec unesli. Každopádně problém člověka a pokud vím asi jenom jeho je právě ten, že si takové otázky klade. (přirozeně třeba Ufo si je může klást taky, jestli teda existují).

A teď nejzásadnější otázka: co mě nutí vstát z postele. Je to osobní otázka... Nejčastěji je to potřeba jít na záchod...

Ještě, aby to bylo ještě z jiného úhlu. Zdá se mi, že někdy "smysl" používám jako funkci:
A) X má smysl Y. X má účel Y.
A někdy ho chápu jako hodnotu, jako číslo.
B) X pro mě má hodnotu p. X pro osobu Y má hodnotu p (často proměnnou v čase...).
Když teda budeme konkrétní, tak B) pro mě má můj vlastní život proměnnou hodnotu v čase. To by se dalo nazvat třeba náladou.
A já často říkám, že otázky smyslu života obvykle vyvstávají, pokud ta hodnota p je spíš dole. Neznám moc lidí, co by se na smysl života ptali, pokud je p nahoře. To neřeší. :)
Pokud to vezmu A) můj život má nějaký smysl. Tak na první pohled řeknu nevím, nenapadá mě to. Na druhý bych řekl, vztahy k jiným lidem. Pochopení světa, lépe řečeno, jeho velice malých součástí. V jistém smyslu jsem si tuhle otázku moc nekladl. Nejspíš "smysl" spíš cítím, než chápu, což zas odkazuje k B).

reakce číslo 2:
tak jak jsem to rychle pročet, ta úvaha o smyslu života téměr není. :))

líbí se mi ten popis bloudění, asi bude častější než nalezení odpovědi.
Já to vidím tak, že žádnej smysl života není, pokud nepřipustíš nějakou formu Boha. Ale pak se můžeš ptát, jakej smysl má Bůh...
Tj. problém je, jak tu otázku definuješ, jaký význam má vůbec slovo "smysl".
A aby to bylo ještě zamotanější je obvykle dost podstatnej rozdíl, jestli jde o smysl tvýho života, nebo obecně lidskýho. To první se tě bytostně týká, to druhý je abstraktní teoretická otázka, která baví filozofy.

Paulmatthiole: K poslední části: neumím si představit žádný reálný příklad, nebo jsem to nějak nepochopil, co myslíš. I když tak nějak chápu ten závěr, že dojde k subjektivní debatě...

Romana Šamanka LadyLoba: upřímně bych byl rád, kdyby to bylo tak o půlku kratší. :-)

ttragelaf: díky.

Romana Šamanka LadyLoba: jistej si nejsem... Abych odpověděl. Heh, zajímavá otázka. :-) Vpodstatě tvrdím, že duše tu nebyla před a nebude ani po. Ale o to mi vlastně ani nešlo.
Šlo mi o to ve stručnosti říct, že když člověk fňuká, tady to nejde tady mám problém atp. tak to je z velké části jeho problém, ale pak současně dodávám, že něco jeho problém skutečně není - to s rodičema byl jen příklad.
Myslíš teda, že si člověk může (nebo jeho duše) úplně za všechno, včetně toho, že si vybere i že se narodí v Africe, nebo že má třeba HIV, proč by to jako robil...? :-)
Tady nutně musí přijít esoterický vysvětlení, zdá se mi.

Romana Šamanka LadyLoba: teď si pripadám ako nahá zranitelná slovenská žena, lebo s špatnym pravopisom. :-)
Rád bych vytasil nějakou vědeckou teorii o bolesti, ale žádnou nemám... Moje pozorování v tomto ohledu dospělo k frázi: že největším nepřítelem a překážkou je často člověk sám sobě. (pak jsem to opravoval na to, že někdy opravdu okolnosti nejsou v moci člověka. Takovéto "rodiče si nevybereš" nebo "něco člověk pozná až časem..." a spousta jiných situací.
To, co si neuvědomujeme nás ovlivňuje a osobnost vždycky přijde do nějakého kontaktu, lépe možná konfliktu s okolím. A člověk nějak formoluje svoje střety, ale svět může často mlčet. Takže (a už jsem se ztratil) je otázka, kdy člověk vlastně bojuje sám se sebou a ne se světem.
(vážně nevím, jestli to dává smysl)

ještě jedno btw. "maloměšťák" bylo takový druhý jméno v literatuře, furt je nějakej literát kritizoval. :-) Bohužel si nedovedu představit, kdo to je... Definice přes Novu, Blesk a Ulici mi přijde pochopitelnější. :-)

Dám příklad s Dalajlámou, i když je to možná off-topic. Super člověk, mír a harmonie, soucit a "mějte takový náboženství, který vás nejvíc rozvíjí" atp... S tím souhlasím. Teď jsem se ale dočet, že ho nějakej čas platila CIA a že je kamarád s G. Bushem mladším...
To má znamenat co? Jako mír se všema i s těma co vyhlašujou války na základě lží?
Možná teď zním víc proti americky, než si Amerika zaslouží... Moje pointa je asi taková: těžko hledat někoho svatýho. Je dost možné, že ani svatý být na téhle zemi nejde (a současně živý). Tj. nějaké činy lze uznat, nějaké ne.
...A teď můžem vzít i běžné lidi a jejich postoje... budou lepší nebo horší než postoje náboženských vůdců?
Paradoxně tedy říkám: xenofobie Čechů mě upřímně děsí, nečekal jsem, že je něco takového možné. Ale bohužel to je jen špička ledovce, alespoň tak mi to teď přijde (průsery jinde ve světě...) .
Ty, jestli to dobře chápu jsi ve stavu xenofobie vůči xenofobům. Je to dobře? Už mě to přijde poněkud zamotané... :-)

Jindra: jestli to dobře chápu, nevadí ti uprchlíci, ale spíš ti, co proti nim vystupují. Vůbec jsem to napoprvé nepobral, asi můj problém.
Obecně je to asi problém. Je to asi zhruba takto. Společnost je postavena teoreticky na nějakém principu. Tento princip část lidí porušuje a část lidí na to upozorňuje. Co s tím dál? Jedni druhé navzájem označují za blbce a ignoranty. Volí obě skupiny.

na mě text působí dost xenofobně. Koho myslíte těmi opičkami?

"démoni neexistují z logiky pravé hemisféry, jsou zakázáni, neexistují, pokud ano je to projev schizofrenie.
Školní výchova bude učit vnímat svět správně, jako stroje. Vše co není racionální, je blud."

myslím, že tohle tak trochu ukazuje, co má škola dělat: mýtit bludy. :)
Nicméně ta úvaha, řek bych opět není úvaha, ale kotrmelce vizí (nebo možná bludů). Už jsem se k tomu někde dost stroze vyjádřil. Čímž může mít pro někoho mnohem větší sílu, než kdyby to byla úvaha "podle pravé hemisféry".

náročné to je, nepřečet jsem to všechno...
Tohle je úvaha?
zní to jako no- něco mezi deklamací a povídkou a nevim...

nakonec řeknu tragicky postmoderní hledisko, že novým vyprávěním, novým nahlížením příběhu můžeme zístat nový pohled a vlastně k nám nově promlouvá- není pak pro současnost důležitý Hus jako historická bytost, ale Hus jako legenda, příběh, interpretace. (ovšem stejně tak může být zneužit, upraven...)
Ale nechci polemizovat nad tím, jestli je Hus lepší jako legenda nebo jako fakt... spíš jen tak v noci blábolím. :)