Fakta jsou fakta

Dějiny

Chtěl bych se kapku rozpovídat o jedné věci, která mne značně irituje.
Jde o falšování, či snad, opravování dějin.
Je několik způsobů, jak upravit dějiny.

Já (a jistě i mnoho dalších), jsem již na základní škole, vnímal rozdíl mezi tím, co bylo předkládáno učebnicemi a tím, co mi říkali lidé z mého okolí, včetně rodičů.
Potkal jsem mnoho lidí, kteří tvrdili něco jiného, než co říkala oficielní místa. Učitelé se (samozřejmě) museli držet osnov a tak nám lhali. Museli. Chtěli li nám mezi řádky říci co si opravdu myslí a uchovat si práci, museli se přetvařovat.
Já jsem měl štěstí na skvělého učitele dějepisu. On nám sice vyložil látku jak bylo předepsáno. To je fakt. Ale na mé případné dotazy mimo hodinu mi odpovídal pravdu.
Tu pravdu, jíž se bylo možno dopátrat jedině jinde, než v učebnicích. Byl to dobrý chlap. Mě trvalo dost dlouho, než jsem pochopil, proč se chová tak, jak se choval. Vzpomínám na něj v dobrém.

Denní setkání se lží, jíž jsem krmen v dětství, mne nutilo hledat pravdu. Poslouchal jsem ‚cizí‘ rozhlas, četl zakázané knihy a noviny. Při mých častých pobytech v nemocnici jsem pozoroval staré pacienty a pozorně jsem poslouchal jejich vyprávění.
Tak jsem se setkal s muži, kteří bojovali v první světové válce. Setkal jsem se s legionářem. Se západním letcem. S politickým vězněm. Spoustu zajímavých lidí jsem poslouchal a oni byli rádi, že mají pozorného posluchače.
Ti lidé byli v poslední fázi svého života. Většinou je již nic dobrého nečekalo a tak ztráceli zábrany a říkali, co si opravdu myslí.
Legionář mluvil o bídě v Rusku. O bolševicích mluvil jako o nepříteli. Po dlouhých letech jsem poznal, že mluvil pravdu.
Stejně tak říkali pravdu i ostatní. O Gulagu, o strašné nesvobodě. Mohli pravdu říkat. Jim již nikdo nemohl nic vzít.
Konfrontace školního dějepisu s pravdou, dopadala pro školu katastrofálně.

Jak jsem dospíval, setkával jsem se s mnoha dalšími pokusy o úpravu pravdy.
Roky 1968 a 69, jsou toho zářným příkladem. Tenkrát (a hlavně v následujících letech), lež prožívala svůj boom.

I dávnější dějiny (ať již naše, či světové), jsou vystavovány tlaku. Mnohým lidem (i státům) se nelíbí to, o čem hovoří. Snaha o vylepšení svého obrazu v dějinách je směšná a zbytečná. To, co se stalo, stalo se.
Nelze popřít to, nač jsou důkazy. Každý člověk žije svůj život jen jednou. Pokud chybuje, nemůže své činy vzít zpět. Ani člověk, ani stát, ani celá společnost.
Může se jen poučit z chyb a vyvarovat se tím dalších.
Není však dobré, chtít předělávat dějiny.