Špáďa

Koala:
Díky.
Melu, o coulem.
Meleš i ty? Syt i šelem?

Gándhí:
Cvokaj a cvokaj až zcvokaj,
až stane se z nich lokaj.
Dál budou hořce jen lokat.
Nakonec přijde k nim kdo? ... Kat.

Je vidět, jak je ti rozverně fajn.
Fajn se to čte, tak dál si koulánky hraj.

Krásně jsem se četbou bavil,
věz, skončila úsměvem :-)
Letos bych tě, zimo, zabil…!
Dej mi sáňky, vůz mně vem.

Květka Š.: Díky dámo za slovíčko.

Dota Slunská:
Monotemametonom.
Stačí krátce, zato nahlas
a dík, že i sem se nahlas.

zenge: Jen jsem si zas trochu hrál, díky za zastávku.

divoženka1:
Díky.
Nějak to přišlo samo, přímo z duše vystřelilo.

Básně jsou tiché milenky
hlazení glazé rukavic
lahodný nápoj do sklenky
světlo i závan vonných svic

Básně jsou vzácné milenky…

To také, tady ale předpovídám nelegální vylepování ve volebních objektech… ;-)

Gándhí: Ty taky.

Krásně bíle hajkuješ.

Dota Slunská:
Je mým cílem pálit smutky
srandičkou, dobrými skutky,
i když za ně hrozí důtky.

Oprava:
...skosit (zkosit tak leda hoblíkem)

Ještě mne teď napadlo, místo pochovat, bychom se mohli my muži nechat pochvat nebo vpochvat.
(Nejsme si nikdy jistí,
co konec života jistí.
Stále jsme toužili po chvatu,
by byla pod námi pochva, tu.
Nakonec jednou jedem
nechat se zkosit jedem. )

Rob-in, Rob-out, rob-ot...
Krev stéká až do bot.

Jsi vzácnější než jedna ze sta,
co z poezie míchá těsta
a vkládá do svých bytí
a čeká na dobytí...

Hřebec?
Nu, opak! Kapoun!

Dodatečně vše nej k půlkulatinám a krom zdraví i pořád ten fajn nadsázkovej pohled na vše kolem.
I na boje s volem.

Nedodej jed o den.
Nevyvař vřavy ven.
Nedyndej jedny den.