Jedno léto

Z kamenné obruby dětského hrobu udělal pro svého synka pískoviště za domem. Ten si pak na něm hrál a často si povídal. Mysleli si, že mluví pro sebe, jak to děti dělají. On ale mluvil se svým kamarádem.
Dnes si už na víc nevzpomíná. Kdysi prý měl malého andělíčka od svých rodičů na rozloučenou. Pak mu někdo polámal křídla, ale to už je mnoho let a stejně má radši vlaštovky. Stejně má radši smích, protože loučení a samota jsou smutné. To vyprávěl.
Léto toho roku si spolu hráli. Pak už nepřišel.