Špáďa

Babička a děda.
Zapomenout se nedá.

Hantec málo umím, tak tu jenom zírám.

Krásný to mix, z retra tu fix.

Ta jména, co byli mi blízcí, šeptá mi neustále podvědomí. Echa jejich duší se šíří z jejich hrobů.

zenge:
Již jen spíše chodec. Běžec už moc ne, možná občas, kousek, aby mi neujel poslední spoj. :-)
Ale letošní podzim mě svými brvami bavil a krášlil mi dny.

Život je jízda na vlnách i vlnkách, každá jiná, často závod a let a tys to krásně vystihla!

Víc než záblesk, aspoň doufám. Pevně věřím, že do vánoc se tu ještě párkrát zjevíš. :-)

Slova tvá tuze mi blízká.
I mne už podzim líská.
Jen nevím, kdy své dny dojím.
Na nohou ještě však stojím.

Královno kajmanů!
„Mám, co si zamanu!“
radostně zahlahol.
Ba přímo — — — zařvi si!

Najednou přejde bol,
staneš se vítanou
a vášní obrysy
vytanou tebe kol.

Sázej tady, u nás v modré!
Básně na web.
            Duše bodré
                         Ti napíšou, že jsou dobré.

Schválně jsem vždy propás kusou
„lásku“, co mele jen pusou.
            Sázím v ty, co pro pásku ’sou,
za kterou se srdce skrývá,
jež miluje, nepodrývá.

Vítej, Terko!

Děda byl asi psavec :-D

divoženka1:
Rovněž bych se bál vědomě "krást" básnické obrazy. Ale kolikrát dva napadne nezávisle totéž slovní spojení! V hudbě je takový případ mnohem vzácnější, ale též se to stává :-))

Koukám jak na zázrak. Proč?:

Včera mi volal kamarád
(z bývalý fotbalový partičky, co ale stále jezdíme v červenci do Blatný na týdenní dovolené i s dámskými polovičkami, dětmi a vnoučaty, přes den ještě trochu sportujeme a večer hrajeme na kytary a nástroje, kdo co má)
a povídá:
"Vláďo... Hlavsa: Mochomůrky bílé a Básníci ticha, koukej si to naposlouchat a připravit na foukací harmoniku... budeme to hrát".

Ten Tvůj text je ale úplně jiný než v té písni Milana Hlavsy. A fakt báječný.

https://www.youtube.com/watch?v=c9mt66zeVcU

Hle, kdo je tu zpět po pauze čtyř let!
Magnólie mám před oknem, ale ony i vše kol nich je v tuto noční dobu černočerné.
A mazli se jen s blízkými...

Poklona, Sio, hlavu nahoru otáčím a Ti mávám.

A tak to má být!
(Atak to být nemá.)

Plní síly
koně šílí

Co se za zvuk z lůžka line?
Start rakety, Gagarine.

Až přijdou tvé sny do varu,
bouřky tvé do vášní říše,
odpuť mi krajáč rozmarů.
Vždyť víš, čím chci být kříšen.

Buď májem prokláta, vzývačko jara!
Ať od niv u řeky voní ti pára
a ptáci spříznění pějí ti písně
a štěstí zmámený dlí na tvé výspě.